BUBLINKY
XX. ročník
USSPA
XXth Premium edition
01—21
×
× BUBLINKY PROSINEC 2021 USSPA
BUBLINKY PROSINEC 2021 USSPA
1
ROČNÍK
prosinec 2021
nezávislý časopis
2
3
Místo,
nekonečné
inspirace
české vířivky
s 26letou tradicí
www.usspa.cz
ROZ—
HOVORY
90
STOVÁNÍ
112
nezávislý časopis | XX. ročník | prosinec 2021
příští vydání Bublinek ---- prosinec 2022 | novinky jsou průběžně uváděny
na www.usspa.cz | vydává marketingové oddělení společnosti USSPA, s.r.o.
*nepřejete-li si nadále dostávat Bublinky, dejte nám vědět na adresu [email protected]
šéfredaktorka Kateřina Kadlecová ---- [email protected] | redakce Zuzana Kopecká ---- [email protected]
redakce Veronika Prudilová ---- [email protected] | redakce Vojtěch Podlesný ---- [email protected]
produkce Kristýna Pokorná ---- [email protected] | grafika Jaroslav Plocek ---- [email protected]
kontakt redakce ---- 730 155 601 | jazyková korektura ---- Blažena Čejková | tisk H.R.G. spol s r.o.
Josef Průša
Danuše Nerudová
fly with me
dolce vita na ostrově věčného mládí
spaní na medu
s prťaty na výlet
CE—
NÁ—
VŠTĚVA
28
OBSAH
PSALI
S NÁMI
dům na vinici
Toskánsko a Kanada pod Kunětickou horou
Hana Hikelová
bývalá rozhlasová novinářka, nyní
majitelka PR agentury HATcom; miluje
cestování a vše, co souvisí s Itálií
Joachim Dvořák
majitel nakladatelství Labyrint a vydavatel
časopisu pro děti Raketa; má rád lidi, kteří
se nebojí chodit rovně a myslí také na druhé
Matěj Šišolák
šéfredaktor časopisu ARCHITECT+ a Art of Living
a prvoligový trenér baseballu; má rád současnou
prózu, divadlo, filmy a také odvahu snít
Pavla Skopalová
fyzioterapeutka a spoluzakladatelka kliniky MINT
Terapie; má ráda dobrou kávu, dobré jídlo a čas
strávený venku při všemožném sportu
Martina Rychtarová
copywriterka na volné noze;
její vášní je hudba a největší zálibou
jí je cestování
Zuzana Krajíčková
redaktorka magazínu Forbes; miluje dobré
příběhy – ráda je píše, ráda se na ně dívá na
filmovém plátně a úplně nejradši je žije
Blahoslav Hruška
novinář a publicista, věnuje se ekonomické
žurnalistice; baví ho fotografovat a objíždět
na kole zapadlé kouty Česka
Jana Červenková
bloggerka, copywriterka a autorka
průvodců; nejraději tráví čas všude tam,
kde lišky dávají dobrou noc
6
EDITO—
RIAL
šefredaktorky _Kateřiny Kadlecové
foto_Jan Pelikán
Jestliže jsem tady loni psala o pokoře, kterou jsme si v době pandemie procvičili,
tak letos bych k tomu dala dva vykřičníky a zároveň přání, abychom si ji zachovali.
A kreativitu a trpělivost k tomu. Ta kulatá potvora tady s námi nejspíš ještě nějaký
čas bude a nám nezbývá než to přijmout. Přinesla vychýlení vyvolávající sekvence
dalších a zatím to nebere konce. Takoví nákupčí ve firmách by mohli vyprávět. Nejhorší je ale mutování covidu na sociálních sítích. Snad to alespoň nakonec přinese
důležitou kapitolu do občanské výchovy o svobodě, která také má svá pravidla a etiku.
Všichni si teď píšeme své vlastní poučení z těžké doby a je největší výhrou, když
v ní dokážeme vidět to dobré. Obnova, téma prolínající se texty jubilejního vydání
Bublinek, nepřináší pláč nad rozlitým mlékem, ale optimismus, vůli a inspiraci. Pohled na novou budoucnost, kterou žijeme již nyní, a také paralely a sem tam nějaké
poučení z historie, protože jak praví klasik, všechno už tady bylo.
Téma se ohlíží také na děti, kterým tu budoucnost dlužíme. Zavřeli jsme je doma
a odstřihli od sociálních kontaktů a vzdělání na dlouhé měsíce. Dohánět tento deficit budou dlouho, přesto je v mnoha ohledech nešetříme a nepomáháme propast
překonat. Je na nás, abychom jim pomohli najít cesty a také s nimi na ně vyráželi.
Hlavně buďte zdraví!
úvodní slovo
9
ZÁMECKÝ PÁN VE
3D
ptala se _Zuzana Krajíčková
Málokdo se ve věku jednatřiceti let
může pyšnit titulem pro zasloužilé
„průkopník“ nebo „otec“ nějakého
oboru. Josef Průša je v tomhle ohledu
výjimka. Zakladatel společnosti
Prusa Research je jedním z hlavních
průkopníků 3D tisku, což mu přineslo
světový věhlas a z jeho firmy se stal
jeden z největších globálních
výrobců 3D tiskáren.
Vousatý obrýlený kluk původem z Vysočiny, kterého obvykle neomylně poznáte podle jeho bekovky, věci kolem sebe rád zlepšuje. Vedle rozvíjení
svého Prusa Research, které vlastní a řídí spolu se
svým jmenovcem Ondřejem Průšou (s nímž není
v příbuzenském vztahu) a taky se svým mladším
bratrem Michalem Průšou, jako angel investor
pomáhá dalším startupům odlepit jejich projekty
od země. Navíc momentálně pracuje na zlepšení
svého golfového handicapu a taky koupil zámek
v Prčicích, ze kterého chce udělat firemní i osobní
teambuildingové a odpočinkové místo.
A právě v Prčicích jsme se během jednoho z posledních slunečných podzimních dnů potkali.
rozhovor
10
Brouzdáme tady po rozlehlé zámecké zahradě,
pod nohama nám šustí spadané listí, sluníčko
svítí mezi stromy, dokonce ani moc nefouká...
nedělní idyla. Jak jste na tohle místo narazili
a proč ses vůbec rozhodl pořídit si zámek?
Na tu myšlenku nás přivedli kluci z jednoho startupu z našeho akcelerátoru, kteří chtěli, abychom
jim jako firemní sídlo koupili zámek. Tak se nám
otevřel báječný svět zámků a zámečků na prodej
a nám přišlo skvělé pořídit si bezpečné útočiště někde za Prahou, kam bychom mohli vyrazit
a v klidu přemýšlet. To bylo na jaře a od té doby
tady vznikla spousta skvělých věcí, které by
v Praze prostě nešly udělat.
Od koho jste prčický zámek koupili?
Od dědiců sídla, kteří jsou roztroušení různě po
světě a dlouhodobě moc nevěděli, co si s tím počít. Před námi tu byly byty na Airbnb. A k zámku
jsme v okolí koupili ještě 80 hektarů polí, máme
i pár rybníků. Byl jsem i na výlovu kaprů z našeho rybníka, o který se stejně jako o ta pole stará
Farma Prčice, a letos budeme mít pro každého
našeho zaměstnance kapříka k Vánocům.
Co bude firma zabývající se 3D tiskem dělat
se zemědělskou půdou?
Přišlo nám to strategicky výhodné. Jeden z materiálů, které teď využíváme, funguje na bázi kukuřičného škrobu, takže když budeme do budoucna
chtít dělat něco podobného, máme si to sami
kde vypěstovat.
Téma udržitelnosti rezonuje ve společnosti
i v byznysu pořád víc. Jak konkrétně se
odráží u vás v Prusa Research?
Pro nás je udržitelnější fungování jediná cesta,
jak se dá dneska podnikat, aby po nás nezbyla jen
potopa. A taky je to příležitost, jak se pozitivně
odlišit od ostatních. Na druhou stranu není reálné
stát se stoprocentně udržitelnou firmou z roku
na rok. Takže si postupně mapujeme, jak jsme
na tom teď, a stanovujeme cíle, kam se budeme
průběžně meziročně posouvat. Jasně, něco to
stojí, ale udržitelnost nutně nemusí znamenat
náklady navíc, někdy dokonce i ušetříte. Takhle
jsme třeba změnili nakládání s odpadem a část
ho prodáváme dál firmám, které ho ještě nějak
využijí.
Investujete do udržitelnosti. Do čeho dál?
Aktuálně máme rozjetých asi pět nových investic.
Ve Spojených státech kupujeme firmu, připravujeme nové produkty... A v rámci našeho akcelerátoru v laboratořích 3D PrusaLab jsme investovali
do několika startupů. Třeba do výrobce robotů
Vanilla Robotics, kteří dokážou nahradit třeba
hlídače na nočních pochůzkách. Další jsou Audire
Fluctus, ti vyrábějí pokovené textilie. A třetí projekt, ze kterého mám radost, je Posedlo, kde vám
podle digitálního otisku vašeho pozadí dokážou
vytisknout sedlo na kolo přesně na míru. Kluci
(zakladatelé Posedla Jiří Dužár a Martin Řípa,
pozn. red.) k tomu mají dobrý slogan: Bolest je
nevyhnutelná, ale utrpení si můžeš zvolit. (smích)
Podle čeho si jako angel investor vybíráš
projekty, do kterých vložíš peníze?
Hlavně pocitově. U angelování není dost dobře
možné, abyste se podívali na nějaká tvrdá data,
ta v téhle fázi ještě nejsou. Chceme ale podporovat hlavně hardwarové startupy, protože tam
jsme schopní i poradit, nejen vložit peníze. Já
moc neuznávám takový ten přístup StartupBros
ve stylu: máme nějaký nápad, rychle to zkusíme
vyhustlit, aby to mělo uživatele, o byznys plánu
jsme sice nikdy nepřemýšleli, ale prodáme to,
protože je to nahypované a má to hodně uživatelů. To není můj styl a není to přístup, který by
tuhle republiku mohl dostat někam dál.
A co by tedy Česko pomohlo posouvat se
dopředu?
Aby se to dařilo, budeme muset ještě ve spoustě
lidí vzbudit lásku pro technologie. Změnit přístup,
abychom byli trochu víc „entrepreneurs“. Potřebujeme tu víc lidí, kteří nejsou jenom zaměstnanci nadnárodních korporací, ale sami rozvíjejí
svoje nápady a budují vlastní firmy. Bude to znít
neskromně, ale hodně mladých se inspiruje třeba
mým příběhem nebo u Olivera Dlouhého a jeho
Kiwi, protože vidí, že být podnikatelem může být
cool.
Takový přístup je ale dobré budovat už od
dětství, ne?
To je určitě pravda. Proto jsme teď odstartovali
i náš vlastní program Průša pro školy.
Budeš objíždět školy a přednášet o 3D tisku
a krásách podnikání?
O tom to není. Spousta dětí nemá moc šanci setkat se s technologiemi tak zblízka, aby se pak
mohly fundovaně rozhodnout, že je třeba chtějí
studovat dál. Proto jsme si řekli, že by bylo dobré
dostat do každé školy 3D tiskárnu. Ale protože
taky víme, že když člověk dostane něco zadarmo,
má tendenci si toho míň všímat, vyhlásili jsme,
že se nám o tiskárnu může přihlásit každá škola
od mateřské po vysokou, my jim na tři měsíce
půjčíme tiskárnu, a když během těch tří měsíců
s její pomocí vytvoří nějaký jednoduchý vzdělávací projekt nebo učební pomůcku, které pak
nasdílejí dalším školám, tak si ji můžou nechat. My
si díky tomu ověříme, že se tiskárnu naučili používat a má pro ně nějaký smysl.
Kolik škol se vám už přihlásilo?
Zájem projevilo už tisíc škol a víc než 700 z nich
už dokončilo tu tříměsíční lhůtu.
Jaké náklady tenhle projekt má?
Na těch tisíc škol je to asi 30 milionů korun, které
jsme rozdali.
Takže je to v podstatě filantropický počin.
Ano. Nikdy mi nebylo blízké dávat okázale někam
peníze, abych vypadal cool. Když chci něčemu
pomoct, dělám to napřímo. Podobně jako když
jsme na začátku pandemie vyráběli štíty a rozdávali je. Do těch jsme taky dali desítky milionů,
rozhovor 11
12
13
získali jsme na ně tu nejvyšší certifikaci, vyrobili
jsme jich spoustu a hlásili jsme se s nimi do různých výběrových řízení. Ale vždycky vyhrál nějaký
dovoz z Asie, který byl sice horší kvality, ale zato
o fous levnější. Takže je rozdáváme dál.
Během pandemie jsi byl jedním z nejvzornějších zaměstnavatelů u nás. Zavedli jste
přísná opatření, důsledně jste testovali,
vyráběli vlastní dezinfekci, ale zorganizovali
jste i takové věci jako je firemní posilovna
nebo dokonce kadeřník. Jak se připravujete
na případný další lockdown?
My jsme tehdy hlavně chtěli, aby naši lidé měli
bezpečné pracovní prostředí a mohli přečkat
do doby, než bude očkování. Teď se dostáváme
do fáze, kdy se spíš snažíme lidi motivovat, aby
se očkovali. To je podle mě jediná cesta. Samozřejmě respektujeme, že ne každý se může bezpečně očkovat, ti ostatní jsou ale černí pasažéři.
Jak lidi k očkování motivujete?
Nejlíp teď sám motivoval stát, který přestal proplácet testy a zároveň bezinfekčnost potřebujete na všechno. Což je v době, kdy jde zase
do tuhého, zásadní. My na tom systému ještě
pracujeme, ale prozatím jsme to vyřešili tak, že
k nenárokovým benefitům typu posilovna nebudeme pouštět lidi, kteří nemají prokázanou
bezinfekčnost. Ale hlavně vysvětlujeme, vysvětlujeme a vysvětlujeme. Nikdo přece nechce
třetí pandemickou zimu, to by bylo pro ekonomiku smrtící.
Mimochodem, do firmy jste si během
pandemie pořídili tři lamy alpaky. Proč?
Protože jsou neskutečně roztomilé a je z nich
vlna! (smích) Ten nápad vznikl tak, že jsme
přemyšleli, jak nám všem to fungování během
koronaviru zpříjemnit. A řekli jsme si, že si uděláme malou zoo. Nakonec v ní máme tři alpačáky,
které jsme nechali pojmenovat našimi zaměstnanci, takže se nepřekvapivě jmenují Josef,
Ondřej a Michal. Starají se o ně lidi ve firmě, berou
to jako dobrý relax. A z jejich vlny budeme dělat
ponožky.
Když se od alpak vrátíme zpátky k byznysu.
Jak moc vás lockdown zpomalil?
V podstatě vůbec. My jsme pořád jeli, i na začátku, kdy ještě nikdo moc nevěděl, co se bude dít,
jsme měli štíty a všechno potřebné, takže jsme
nemuseli zavřít. PCR testy jsme prováděli dvakrát
týdně a během loňské zimy jsme měli ve firmě jen
jeden přenos, všichni ostatní se nakazili doma.
Při vší úctě, je ti jednatřicet, to není žádný
věk. Jak tě znám, jsi dost nekonvenční,
trochu rebel, co se rád dobře baví. Jak to jde
dohromady s až rigidní důsledností, kterou
jsi dodržoval třeba právě během pandemie?
Já se prostě jen chovám podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí, které je založené většinou na
datech. Pokud to znamená chovat se rozumně
během pandemie, tak se tak chovám. Pokud je
někde zakořeněný systém, kterým se všichni řídí,
ale nemá žádné logické opodstatnění, tam pak
můžu trochu rebelovat.
Takže se řídíš zdravým rozumem.
A daty. (smích)
Zdravý rozum a data – je tohle recept i na
lepší politiku v Česku?
Myslím si, že politika bude ještě minimálně další
dekádu o populismu. Momentálně jsou politici
schopní oslovovat miliony lidí napřímo a vytvářet
si narativ, jaký chtějí. Neexistuje žádný filtr, takže
rozum a data jsou k ničemu.
14
Jak se na Česko díváš z pohledu podnikatele?
Nemyslím si, že by to u nás bylo nějak tragické.
Podniká se mi tu dobře, nic zásadního nás netrápí. A pokud jde o daně, nemyslím si, že by stálo
za to kvůli pár procentům přesouvat podnikání
jinam. Mě táta vždycky učil: Nevěnuj energii tomu,
jak někde něco ošulit, abys ušetřil pár kaček. Spíš
se soustřeď na to, jak vydělat víc, abys to nemusel řešit. Tím se řídím – abychom rostli a vytvářeli
nějakou vyšší přidanou hodnotu.
Je něco, na čem ještě potřebujete uvnitř ve
firmě pracovat?
Na vytváření strategie. Stále nám chybí lidé na
C levelu, takže s Ondřejem ještě stále musíme
řešit hodně day to day věcí. Nedaří se nám třeba
sehnat CFO, který by byl kompatibilní s naším
mindsetem. Většinou se nám hlásí manažeři ze
staré školy, kteří by k nám přinášeli korporátní
manýry a ty by u nás nepřežily. Úplně nesnášíme, když k nám někdo přijde a my zjistíme, že tu
svoji pozici vlastně neumí vykonávat, protože je
zvyklý věci jenom delegovat. To je pro nás naprosté no go.
Letos jsi získal titul EY podnikatele roku a za
poslední roky jsi různých cen za 3D posbíral
několik. Co pro tebe ocenění znamenají?
Lidi v zahraničí takové věci moc nezajímají, ale
určitě je to dobré tady v Česku třeba právě při
nabírání lidí. Historicky máme nálepku takových
pankáčů a tohle je známka, že to u nás není úplně punk. A pro mě osobně je to určitá verifikace
toho, že to, co dělám, není úplná blbost.
Máš nějaký recept na to, jak nezblbnout,
když jsi hodně mladý a hodně úspěšný?
Já jsem ale v určitou chvíli trochu zblbnul. Hodně
jsem pařil, vymýšlel blbosti... Pak jsem si ale zase
vyndal hlavu z p... a jednoduše jsem se srovnal.
Sám se srovnat ale asi úplně jednoduché není,
ne? Někdo to nedokáže dlouho, někdo vůbec.
Jednak je to určitě výchovou, kterou mám od
rodičů. A pak tím, že dělám něco, co dává smysl.
Pořád mě na tom táhne posouvat technologie
dopředu a vymýšlet, jak lidem pomáhat. Pracuju na něčem, kde se potkávám s reálnými lidmi
a vidím, co se dá všechno udělat. To je skvělá věc.
Kam by ses při tom posouvání dopředu chtěl
dostat?
Nechci si dělat žádné dlouhodobé plány, protože
v oblasti technologií to nedává smysl. Před pěti
lety jsme byli mikrofirma se 60 zaměstnanci a teď
jsme úplně někde jinde. Většinu věcí rozhodujeme ad hoc, zkrátka na něčem pracujeme, a když
je to hotové, vypustíme to do světa. Nechci se
limitovat tím, že si dám cíl a ten pak jen splním.
Teď se nám daří, tak se snažíme úspěch vracet
zpátky. Ať už jde o náš core byznys nebo pomoc
mladým zakladatelům, dětem ve škole... A patří
k tomu koneckonců i oprava tohohle zámku.
15
podnikatel, zakladatel Prusa Research
S podnikáním začal jednatřicetiletý Josef Průša před devíti lety – a jako správný startupista svůj byznys rozjížděl ve sklepě na pražském Smíchově. Dnes
už jeho společnost Prusa Research, kterou řídí spolu se svým jmenovcem
Ondřejem Průšou a bratrem Michalem, patří mezi tři největší výrobce 3D
tiskáren na světě a její produkty využívají instituce jako SpaceX Elona Muska,
NASA nebo třeba elitní americká univerzita MIT. Raketový růst, který ještě
přiživila koronavirová pandemie, letos vynesl Josefu Průšovi titul EY Podnikatel roku. Během pandemie se aktivně angažoval i v pomoci potřebným, na
vlastní náklady začal vyrábět ochranné štíty, rozdal jich přes 250 tisíc. Sám
také začal nedávno jako angel investor podporovat další nadějné startupy.
JOSEF PRŮŠA
16
SPOLUPRÁCE
PRO BUDOUCNOST
UDÁ—
LOSTI
REKORDNÍ
RŮST
RODINNÉ
ZÁKLADY
USSPA se letos prvně umístila v prestižním žebříčku 160 největších rodinných firem Česka časopisu Forbes. Rodinné firmy stojí, stejně jako
rodiny samotné, na sdílených hodnotách, což má přesah a přínos pro
celou společnost. Rodinné firmy jsou tak pevným základem ekonomik,
v České republice tvoří 87 % všech firem.
Rodinná firma je jasně definovaný pojem. To, že USSPA splňuje kritéria definice rodinného podnikání dle usnesení vlády, potvrzuje nově
udělené oficiální osvědčení a zápis do Registru rodinných podniků ČR
vedeným Asociací malých a středních podniků.
Po loňském rekordním obratu, který byl nejvyšším v celé 25leté historii firmy, míří USSPA hned
v roce 2021 k dalšímu rekordu. Nejenom, že
směřuje k více než čtvrtmiliardovému obratu,
ale navíc už v říjnu překonala historicky nejvyšší
roční prodeje.
Kontakt s praxí je důležitou součástí studijní přípravy, a to na všech
stupních vzdělávání. USSPA se proto zapojila do programu Podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze a nabídla studentům možnost pracovat na exportním projektu v rámci kurzu Mezinárodní strategie. Spolupráci firma navázala také s VOŠ a SŠ technickou v České Třebové, v jejímž rámci zajistí ve své výrobě odborný výcvik
pro vybrané studenty oborů truhlář a elektrikář.
události
foto_Jan Pelikán, Iveta Kopicová, Jaroslav Plocek, Vojtěch Podlesný, archiv ČMA
17
V červnu otevřela USSPA nový výrobní závod. V halách revitalizovaného areálu bývalé slévárny v nedaleké Hnátnici nyní
vyrábí skořepiny spa a swim spa. Nejen nové prostory, ale také
investice do nových technologií, strojů a vybavení včetně
dalšího, plně automatizovaného stroje pro vakuové tvarování
či laminačních boxů znamenají násobné navýšení výrobních
kapacit. O třetinu letos také vzrostl počet zaměstnanců a nábor nových kolegů pokračuje.
NOVÉ
VÝROBNÍ
PROSTORY
18
V říjnu 2021 to bylo deset let, co se zakladatel USSPA Petr Kolář rozhodl
předat vedení rodinné firmy starší dceři Kateřině. Své rozhodnutí tehdy
oficiálně oznámil přesně v den svých šedesátých narozenin a odstartoval tak novou etapu firmy. Nová generace letošní desáté výročí slavila
budováním, novými projekty a úspěchy, ale kulatiny „otce zakladatele“ se neobešly bez přípitku. K životnímu jubileu popřáli Petru Kolářovi
také zaměstnanci během kolaudace nového administrativního zázemí.
S firmou je a zůstane symbolicky spjatý navždy. Ještě jednou přejeme
vše jen to nejlepší!
DVOJNÁSOBNÉ
KULATINY
Pardubický kraj a Koalice nevládek udělili společnosti USSPA ocenění
Společensky odpovědná firma roku 2020 za dlouhodobou finanční
podporu Oblastní charity v Ústí nad Orlicí. Jakkoliv je ocenění potěšující, pro tým USSPA je nejdůležitější, že jejich pomoc dává smysl
a díky dobročinným organizacím může být naplňována. Ať už to je právě podpora domácí péče a hospicu nebo firemní sbírky - jako například letošní solidární sbírka na pomoc Moravě postižené tornádem,
zapojení mužů do akce Movember a peníze pro Nadační fond Muži
proti rakovině, či panenky, které dostaly možnost ušít Kateřina Kadlecová se svou maminkou Hanou Kolářovou pro listopadovou dražbu
UNICEFu ve prospěch ohrožených dětí, tým srdcařů v USSPA se také
letos mohl těšit z pomoci.
ODPOVĚDNÁ
FIRMA ROKU
Hodnotitelská komise v soutěži Manažer roku pořádané Českou manažerskou asociací vybrala Kateřinu
Kadlecovou mezi Top 10 nejlepších manažerů za rok
2020. Ředitelka USSPA rovněž zvítězila v kategorii
Manažer malého a středního podniku. Jde o úspěch,
kterého si žena stojící v čele výrobní firmy velice váží
a vnímá ho především jako ocenění pro celý tým.
MANA—
ŽERSKÉ
OCENĚNÍ
Z osmého ročníku soutěže Fénix content marketing si časopis Bublinky odnesl stříbrnou medaili v kategorii nejlepších
jednorázových magazínů, která byla silně obsazená projekty nadnárodních společností napříč obory.
STŘÍBRNÉ
19
ZÁZEMÍ
Začalo to potřebou zvětšit serverovnu a skončilo téměř
dvojnásobným administrativním zázemím. To jsou
stručně obrysy jedné z organizačně nejnáročnějších
staveb v areálu sídla USSPA. Po půlroce intenzivního
budování se v pondělí 1. 11. 2021 otevřely nové
administrativní prostory, za jejichž výjimečným
vzhledem stojí designéři studia Vrtiška a Žák.
foto_Kristina Hrabětová
21
Vytvářet příjemné pracovní prostředí pro práci
a život ve firemní komunitě patří mezi priority
majitelů USSPA. Areál firmy, který byl postaven
ještě za Rakouska-Uherska, prošel v posledních dvaceti letech řadou rozšíření a úprav, ta
aktuální se jednoznačně řadí mezi nejvýraznější. Díky přístavbě vznikly nové jednací místnosti, kanceláře, kuchyňky a také terasa, recepce
i sociální zařízení a dokonce telefonní budky,
úpravy se dotkly všech stávajících kanceláří,
společných prostor i exteriéru budovy.
Moderní industriální architektura koresponduje
s designem showroomů firmy a rezonuje s DNA
značky založené na designu, kvalitě a také odvaze dělat věci jinak.
Byl to větší projekt, než si kdo na začátku uměl
představit. Jeho realizace za plného provozu byla opravdu náročná a prověřila nakonec
i soudržnost týmu, když v určitých fázích připomínala spíš bojovou hru než cestu za lepšími
zítřky. Příjemné a reprezentativní prostory jsou
nyní odměnou pro všechny ve firmě i klienty
a partnery firmy, především ale přináší prostor
a zázemí pro další rozvoj.
22
KOUPÁNÍ
S BONU—
SEM
text_Pavla Skopalová
foto_Everbay
Představte si, jak otevíráte dveře na terasu. Je zima, mrzne a na dokonale
nafoukaných závějích sněhu se třpytí první ranní paprsky slunce. Promrzlý
sníh křupe pod nohama, když si jím bosí prošlapáváte cestu. Ke swim spa
to máte pár kroků, každý z nich znamená tisíce brnících jehliček do nohou,
které během chvilky vystřídá niterné blaho. Již první vkročení do báječně
vyhřáté vody mění mrazivé bodání v žár a přináší nával endorfinů do celého
těla. Bez ranní plavecké rutiny si svůj den už představit neumíte. Dělá vám
dobře po těle i na duši, vaše kondice vzkvétá a imunita se tetelí blahem.
Zimní koupání je prostě koupání s bonusem.
zdraví
24
Doba koronavirová přinesla řadu změn chování
u populace a také nové trendy, třebaže některé
jen na čas. Jedním z takových fenoménů bylo
zimní otužování v přírodních vodách. Přestože
si všichni umíme představit, jak posilující taková
pravidelná činnost může pro organismus být,
není to zrovna disciplína pro každého. Posílit
imunitu s využitím vody a rozdílných teplot jde
ale i o poznání příjemněji. Zkuste teplou vodu,
přesněji vodu vyhřátou nad teplotu těla. Pobyt
v takové vodě má svá specifika. Ať už dáváte
přednost plavání nebo jste vyznavači večerní
relaxace ve vířivce, máte možnost naplno vytěžit blahodárné účinky hydroterapie v kombinaci
s různým ročním obdobím. V chladných měsících roku jsou pak účinky ještě o něco pestřejší,
stejně jako samotný zážitek ze zimní koupele
v horké lázni.
Už Hippokrates věděl
Lidé dříve přirozeně trávili mnohem více času
venku a tím pádem byli zvyklí na vystavení různým teplotám, vlhkosti, teplé i studené vodě.
Přímo terapeutické využití rozdílných teplot jako
v případě koupání v teplé vodě uprostřed zimy
má svoje kořeny už ve starověku. Už Hippokrates údajně prohlásil, že vodní terapie „tiší fyzickou i duševní slabost“. Systematické vystavení
se rozdílným teplotám totiž opravdu působí na
to, jak naše tělo funguje a ovlivňuje i naši náladu.
Při vystavení chladovým podnětům cévy zmenší svůj průměr a krev se stáhne z povrchových
částí těla do tělesného jádra. To napomáhá udržení tepla, ale také dochází k zaplavení mozku
a klíčových orgánů okysličenou krví. Naopak
při pobytu v teplé vodě dochází k rozšíření cév,
a tedy distribuci krve zpět do celého těla. Tyto
změny v krevním oběhu napomáhají důkladnému prokrvení, podporují metabolismus a přirozené očistné procesy, které v těle probíhají.
Není stres jako stres
Jakékoliv změny teplot představují pro naše tělo
určitý druh stresu. Náš organismus na podněty
z vnitřního či vnějšího prostředí, na daný stresor,
reaguje kaskádou reakcí, která se ukazuje jako
zdraví prospěšná. A zatímco adaptivní reakce
organismu na stabilní dlouhodobý stres nebo na
dlouhodobě opakující se stresové stimuly vede
k negativním efektům včetně poklesu nespecifické
imunity či depresím, reakce na opakovaný, silný,
časově krátký, pravidelný stres aktivuje systém
imunity, vyrovnává aktivitu nervového systému
a zvyšuje odolnost organismu. Jednoduše řečeno, zatímco stres v podobě dlouhodobých nároků
na výkon v práci nám škodí, pro tělo stresující vystavení se chladu při zimním koupání ve vířivce nebo
swim spa je pro nás prospěšné.
Nejpříjemnější antidepresivum
Studie prokázaly, že teplé, studené i střídavé koupele snižují hladiny stresového hormonu kortizolu. Vystavení se chladu dále napomáhá uvolňování hormonu noradrenalinu,
který povzbuzuje náladu. Terapeutické využití vody pak obecně vede k vyšší produkci
beta–endorfinů, které dopomáhají k pocitům
„well–being“, tedy spokojenosti.
V jedné studii byl dokonce srovnáván efekt antidepresiv a perličkové lázně s podvodní masáží zad, oblasti krku, břicha, nohou a ramen
(tedy velmi podobné hydroterapii ve vířivce)
o teplotě 37 °C u úzkostných pacientů. Nejenže
byl efekt srovnatelný, u pacientů podstupujících
pravidelnou lázeň byly výsledky dokonce lepší,
s dlouhodobějším trváním a bez nežádoucích
vedlejších účinků.
Naučte se relaxovat
Problémem mnoha našich klientů a pacientů, které u nás na klinice i během školení
a workshopů ve firmách denně vídáme, je neschopnost relaxace. Kromě toho, že si troufnu
tvrdit, že by v tomto se mnou souhlasila většina
mých kolegů fyzioterapeutů, si dovolím jít ještě
dál – a toto tvrzení zobecnit na celou společnost.
Zkrátka neumíme efektivně relaxovat. Relaxem
totiž nemyslím absolutní nicnedělání a pouhou
momentální absenci povinností. Myslím tím
opravdovou regeneraci fyzickou i duševní, péči
o sebe. Schválně – co dobrého jste dnes aktivně
vykonali pro svoje zdraví?
Našim klientům radíme mnoho věcí – od managementu spánku, kvalitní stravy, aktivního pohybu na čerstvém vzduchu po relaxační cvičení,
meditace, práci s dechem. Záleží, jaké má kdo
možnosti, co kdo má rád, co koho baví. Zvláště
v zimních měsících, kdy oproti těm teplejším přirozeně ubývá pobytu venku a běžného pohybu,
mohou být právě wellness procedury výhodným
způsobem, jak zrelaxovat. A pokud máte k dispozici venkovní vířivku, swim spa nebo jejich kombinaci, můžete pro relaxaci plně využít benefity
hydroterapie. Získáte navíc větší odolnost organismu a silnější imunitu, což má nesmírně
pozitivní přínos nejen pro aktuální kvalitu života,
ale také pro prevenci vzniku závažných onemocnění v budoucnu.
Nejspíš jste už slyšeli o tom, že nejvíce
tepla uniká hlavou. Věděli jste ale, že je to
mýtus? Vznikl pravděpodobně na základě
studií, vojenských experimentů, z 50. let
minulého století. Při pokusech byli jedinci
vystaveni ledovým teplotám – celí zahalení,
až na hlavu. A tak, logicky, nejvíce tepla unikalo hlavou. Ta odpovídá asi 7 % povrchu těla
a když se experimenty opakovaly, tentokrát
v různých obměnách, zjistilo se, že tepla uniká
adekvátně odhalené ploše těla. Zkrátka, hlavou ztratíte relativně stejně tepla, jako byste
ztratili, pokud byste na sobě v zimě neměli
kalhoty. Je však pravdou, že některé periferní
části těla jako chodidla, ruce, tváře, nos nebo
uši disponují speciálními cévami reagujícími
svým stažením nebo roztažením na potřeby
tělo ochlazovat nebo zahřát. Při pobytu ve venkovní vířivce proto může být příjemné nošení
čepice. Zajistíte tak tepelný komfort celému
tělu. Na ponořenou část těla vám zima nebude.
Výměna tepla probíhá ve vodě prouděním
a vedením. Při pobytu v teplé až horké vodě
dochází k pronikání tepla do tělesného jádra, odkud je efektivně rozváděno krevním
řečištěm do celého těla. Prohřejí se proto
i hlouběji uložené tkáně. Při celkové koupeli vám tak ani venku v mrazivém počasí nebude zima. A pokud šikovně ošetříte
i příchod a odchod z vířivky zpět dovnitř do
tepla, je malá šance, že nastydnete. Právě naopak – pravidelným zimním koupáním
posilujete svou imunitu a obranyschopnost
organismu, a i běžným nachlazením tak budete odolávat lépe.
Proč při koupání v mrazu
v horké vodě nenastydneme?
ʃ Platí samozřejmě obecné zásady jako je
koupání alespoň 1 hodinu po jídle nebo
vyhnutí se konzumaci alkoholu (kombinace s pobytem v teplé vodě může
způsobit nízký tlak a pocity na omdlení).
ʃ Voda by neměla přesahovat teplotu
40 °C. Pro tělo je pak už velmi těžké
teplotu regulovat a může docházet
k přehřátí, ospalosti nebo motání hlavy.
ʃ Pobyt ve vířivce je ideální po dobu asi
20 minut.
ʃ Mějte připravený exit plán! Abyste si
po výstupu z vířivky nezkazili navozený
pocit relaxace teplotním šokem, mějte
nachystané ručníky, župany, pantofle.
Pokud je venku opravdu zima, ručníky
a župany nahřejte a umístěte tak, aby
při vašem pobytu ve vířivce úplně nevychladly.
ʃ Dalšími vychytávkami může být ohřívací lampa, stínění proti větru nebo koberec odolný proti povětrnostním vlivům,
který ochrání bosá chodidla.
ʃ Po koupeli se přesuňte do teplého a suchého prostředí, kde v relaxaci můžete
pokračovat při odpočinku na lehátku
nebo v křesle. Nezapomeňte doplnít
tekutiny.
Rady pro zimní pobyt
ve venkovní vířivce
26 tipy na dárky pro ženy
Svítidlo Otus
cena: od 13 200 Kč
www.todus.cz
Klavír Monsoon
cena: na dotaz
www.petrof.cz
Váza Femme Fatale
cena: 23 760 Kč
www.ruckl.cz
Hodinky ICONIC
www.prim.cz
Mísa Hoop
cena: 5 630 Kč
www.ton.cz
www.ruckl.com
Rony Plesl
umělecký ředitel Rücklu
„Křišťálové vázy kolekce Metamorphosis nově v unikátní
ambrové barvě jsou důkazem dokonalého umění mistrů brusičů
ze sklárny Rückl. Jantarová, medová barva dává vyniknout
každému detailu, díky světelnému gradientu, který se projeví
v precizní jemné stopě ručního brusu.“
Metamorphosis
text_Blahoslav Hruška
foto_Lukáš Pelech
Josef odmala trávil hodně času v Čechách, protože odtud pochází jeho maminka. „Nebylo náhodou, že právě
v Čechách jsem si našel svou úžasnou ženu. Spolu máme
dvě skvělé, teď již dospělé děti – Nicolase a Nelly,“ vysvětluje náš hostitel a otevírá dveře na terasu s nádherným
výhledem do kraje.
Dům na vinici nebyl prvním projektem, v němž si manželé
Nowakovi uskutečnili svoje sny. Všechno začalo půdní
vestavbou v centru Vídně, kde si mohli užívat všech výhod,
které toto krásné velkoměsto poskytuje. Bydleli přímo
u Dunajského kanálu v blízkosti kaváren, historických
památek, ale i dětských hřišť a škol.
Jak děti dorůstaly, začali se manželé poohlížet po bydlení dále od centra města. Josef, profesí stavař, v té
době pracoval na velkém projektu výstavby rodinných
domů. Naskytla se mu tak příležitost odkoupit jeden
z nejhezčích dvojdomků a umožnit rodině žít v domě se
zahradou. „S odstupem času se ukázalo, že tato příležitost k lepšímu bydlení byla zároveň i velmi výhodnou investicí. Za sedmnáct let se cena našeho domu
více než zdvojnásobila,“ pochvaluje si Josef.
Snem Daniely byl vždy dům s výhledem. Vzhledem
k tomu, že Vídeň leží v rovině, svažitých pozemků je
málo a jsou v nejdražších lokalitách města, byl Josef
k celému nápadu poměrně skeptický. Daniela však
urputně hledala a po dvou a půl letech našla přesně to,
co si vysnila: nádherný pozemek s výhledem na Vídeň.
Na pozemku stál ale starý dům s nevyhovující dispozicí.
Výhled na les a Vídeň v pozadí však vše převážil. Navíc
šlo o atraktivní lokalitu ve vinařské oblasti, kde Vídeňáci
rádi tráví volný čas. V malebné vesničce Hagenbrunn,
jen 200 metrů za hranicí Vídně, je na patnáct tradičních
„Heurigen“ – rodinných vinných šenků, nabízejících lokální
speciality a víno od místních vinařů, krásné procházky
mezi vinicemi nevyjímaje.
Rekonstrukce je v mnohém náročnější než novostavba.
„Určitě pomohlo, že jsem z oboru. Hodily se mi doposud
získané zkušenosti i kontakty. Nakonec jsme zvládli dům
i zahradu přestavět za sedm měsíců,“ dodává spokojeně
Josef. O tom, jak jejich nový domov bude vypadat, měli
od začátku přesnou představu, což usnadnilo práci architektovi. „Naše představy nakonec posunul ještě dál.
DŮM NA
VINICI
návštěva
Každý správný Vídeňák má babičku z Čech, říká
staré rakouské přísloví. Pochází z doby monarchie,
kdy ve Vídni žilo mnoho šikovných a úspěšných
Čechů. Platí to i pro rodinu Nowakových. Josef
pochází z rakouské metropole, jeho žena Daniela je
z Chrudimi. Českou stopu má také cesta manželů
za vysněným domem nedaleko Vídně, na jejímž
konci je nejen nový domov, ale také rodinná
firma založená na českých produktech.
30
Už s projektem jsme byli velmi spojeni, ale to nejlepší mělo
teprve přijít,“ chválí si Daniela.
Nový dům ve Hagenbrunnu byl od začátku česko-rakouský projekt. Zatímco samotnou stavbu měla na starosti
rakouská firma, kuchyně, vestavné skříně i nábytek jsou
české. Interiérům dominuje příjemná medová barva dřeva, která kontrastuje s tmavými okenními rámy, vybranými doplňky a především kuchyní, která je laděná do
černých odstínů. O zařizování domu a veškerý design se
postarala Daniela, která léta pracovala v módním byznysu.
Celková přestavba není nijak agresivní vůči okolí, nesnaží
se popřít tvarosloví starého domu, jen ho dotahuje do
elegantnějších linií. Oproti původnímu tvaru získal dům
velká okna směrem do zahrady a prostornou terasu,
kterou zastřešuje pergola. Ta je pochozí a zároveň tak
slouží jako balkon v prvním patře. Proměnou prošla
i zahrada. Výrazným prvkem je dřevěná terasa, která se
stupňovitě svažuje. Vzhledem k okolnímu terénu je odsud
nádherný výhled na okolní lesy.
Terasa byla od počátku koncipována především tak, aby
se sem vešel bazén s vířivkou. Cesta k jeho výběru ale
nebyla jednoduchá, jak vzpomíná pán domu: „Dvacet let
jsme v předchozím domě měli nafukovací bazén, takže
jsme si konečně chtěli dopřát nějaký pořádný. Jeden
31
kamarád mě od toho ale odrazoval. Varoval mě, že to je
prý nejdražší díra v zahradě, protože náklady na provoz
jsou enormní. Ale doporučil mi úspěšnou českou firmu
USSPA, že mají alternativu k bazénu.“ Hned první návštěva v showroomu v Dobrouči rozhodla. „Jeli jsme se sice
původně podívat na termální bazén swim spa, ale když
jsme si vyzkoušeli rozdíly mezi aktivním odpočinkem ve
swim spa a absolutním relaxem ve vířivce, bylo jasné, že
budeme potřebovat oboje,“ usmívá se Daniela, která miluje
vodu. „Jak se časem ukázalo, bylo to jedno z nejlepších
rozhodnutí. Spáčka jsme od začátku hodně využívali,
přestože naše zaměstnání byla spojená s cestováním
a náš volný čas doma byl omezený. Zjistili jsme, že každou
volnou chvíli trávíme v našich domácích lázních.“
32
...OD
RELAXU
K BYZNYSU
Kombinace Swim Spa M, vířivky PerseaiN
a sauny se ukázala být pro rodinu Nowakových ideálním místem odpočinku.
Vše ještě umocnil příchod koronaviru,
který jejich život zcela změnil. „Pracovali
jsme z domova, byli stále spolu a začala
se rodit myšlenka založení rodinného
byznysu,“ vzpomínají manželé. „Zjistili
jsme, že značka USSPA není doposud
na rakouském trhu známá. S jejich inovativními produkty jsme však byli natolik
spokojeni, že jsme se USSPA rozhodli
nabídnout spolupráci. Kombinace našich obchodních zkušenosti, rodinné
historie a přesvědčení o kvalitě produktů společnosti z východních Čech se
ukázalo jako nejlepší recept na založení
nové firmy.“
Zapojila se celá rodina, což nebylo vždy
jednoduché, jak přiznávají. Kromě Josefa a Daniely své zkušenosti ve firmě
zúročují obě jejich děti a také snacha.
Všechny spojuje nadšení pro novou
výzvu, navíc každý se může realizovat
v oblasti, ve které je silný. Název společnosti HOME SPA zahrnuje podle rodiny
vše, co mají rádi: klidný život, relaxaci
a příjemný design v zázemí domova.
Prostor pro první showroom se jim
podařilo získat v atraktivní lokalitě
Shopping Centra Resortu G3 na okraji
Vídně. Fakt, že to mají nyní ze svého
domu do práce pouhých deset minut
jízdy autem, je už jen dalším příjemným benefitem.
Přes všechny složitosti spojené s opatřeními proti šíření koronaviru se firma
česko-rakouského manželského páru
úspěšně rozjíždí. Systematický marketing pomáhá dostat značku do povědomí a příjemné prostředí showroomu
se stává vyhledávanou vídeňskou adresou. Svůj podíl na tom má podle slov
Daniely také doplnění sortimentu o kvalitní celoroční zahradní nábytek další
z českých rodinných firem, opavského výrobce TODUS: „Máme i od našich
zákazníků potvrzeno, že spojení těchto dvou světů – produktů firem USSPA
a TODUS – vytváří harmonickou atmosféru, kterou si rádi přenesou do svých
domovů.“
Vídeň a její okolí je skvělé místo k životu. Ne nadarmo Vídeň pravidelně
vyhrává titul Nejlepší město pro život
v žebříčku, který každoročně sestavuje
britský časopis The Economist. V širším okolí Vídně žije přes dva miliony lidí
a je zde velká kupní síla. Spokojeně zde
žijí také Josef a Daniela se svou rodinou
a o spokojenost ostatních opírají i své
plány: „Naším cílem je stát se jedničkou
v prodeji prémiových vířivek a swim spa
v Rakousku. Rakušané mají rádi zdravý
životní styl a také dají na dokonalost.
A USSPA v sobě spojuje obojí.“
33
KLIKATÁ
CESTA
K ÚSPĚCHU
Swim spa
Souběžně s tím, jak si všichni uvědomují hodnotu bezpečí
domova, rostou v celé Evropě investice do domácí relaxace. Letos tak USSPA vyvezla historicky největší množství
vířivek s rekordním podílem termálních bazénů swim spa.
Wet test
Tak jako si otestujete auto nebo sednete na sedačku
před tím, než si ji koupíte, je důležité si také vyzkoušet
spa, než si vyberete tu pravou. Přestože po velkou část
roku byly střídavě zavřené prodejny po Evropě, USSPA
spolu se svými partnery tento čas využila na vybudování testovacích center. Nová centra tak mohou využít
zákazníci v Německu, Švédsku, Rakousku, Švýcarsku,
Francii a Slovensku.
Team
Spolu s růstem exportu roste v USSPA také exportní tým.
Ten se letos souběžně s vybudováním nové kanceláře
v sídle firmy zdvojnásobil a pokračuje ve svém rozvoji.
Když se pro něco pevně rozhodnete a dobře vše naplánujete, můžete to
dokázat i navzdory nejistotě a restrikcím dnešní doby. Důkazem budiž
v březnu otevřené dealerství nového partnera USSPA v Rakousku.
V době, kdy i jinak běžné samozřejmosti se stávají výzvami, je export
jejich koncentrovanou přehlídkou. Ale čím větší výzvy, tím větší
radost z jejich překonání.
Face to face
Současný byznys se přesunul do online světa,
což jistě přineslo v řadě ohledech efektivitu,
ale rozhodně to nenahradilo osobní kontakt.
Ten je nezastupitelný v budování dlouhodobých vztahů a vzájemné důvěry. Nezbývá než
v rámci aktuálních možností hledat možné
způsoby návratu k setkáním. Exportní tým
USSPA letos zvládl při dodržení všech platných opatření navštívit a osobně podpořit
většinu klíčových partnerů napříč Evropou.
Logistics
Podobně jako v zásobování, kde dochází
vlivem změn ve spotřebě a dopadům pandemie k výpadkům v dodávkách materiálu
a komponentů, dochází také v exportu zboží k mimořádným situacím, a to zejména
v dopravě. Celé měsíce jsou vyprodané kontejnery, je nedostatek kamionů pro vnitroevropskou přepravu, přesto se USSPA podařilo vyrobit a vyexpedovat rekordní množství
dodávek.
export
text_Alexander Hartig
34
ilustrace_Vojtěch Podlesný
text_Michaela Chrtová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Londýně
KORONA EVROPSKÁ
COVID ŘÍZNUTÝ BREXITEM
Na Spojené království se nahlíží jako na vyspělou,
moderní zemi, která se nebojí inovací. Je to něco,
na co by mohla aspirovat i Česká republika. Pojí
nás podobný smysl pro humor, láska k fotbalu,
pivu, ale i např. k designu. Zapojení československých letců do bitvy o Británii zde stále rezonuje.
Velká Británie nám v mnohém může být inspirací,
stejně jako jinde však ani v ostrovním království
není vše tak růžové, jak se zdá.
Je sice do velké míry pravda, že Britové se nových
technologií a inovací nebojí, stále zde platí, že
co je staré, je dobré, a co je starší, je ještě lepší.
Ideálně, když je to ještě britské. V samém centru
Londýna uprostřed Hyde Parku není telefonní
signál, o venkovských a odlehlejších oblastech
ani nemluvě. Založit si bankovní účet je téměř
nadlidský úkol a internetové bankovnictví se
s českým nemůže rovnat.
Přestože je britská ekonomika založená převážně
na službách a česká je zase malou exportní ekonomikou, dopady pandemie byly v obou zemích
podobné – obě země a ekonomiky byly v rámci
jara 2020 silně omezeny. Pár rozdílů však najít
lze. Česká republika covid vykazuje jako největší
krizi od roku 1918, Británie jako nejrychlejší propad ekonomiky od „Great Frost“ z roku 1709, kdy
zamrzly evropské mezinárodní přístavy a zastavil
se obchod.
Británie na rozdíl od ČR zažila silnou první vlnu –
premiér Boris Johnson dlouho odmítal omezení
ekonomiky a lockdowny, první přišel později než
jinde v Evropě. V Británii v první vlně zemřelo přes
45 000 lidí. Každý zná někoho, komu někdo blízký v první vlně zemřel, to ukázalo i větší respekt
k dalším, velmi přísným lockdownům a dalším
omezením na podzim a v zimě. Celá Británie poslechla a pracovala z domova, v zimě byly zavřené
školy, dlouhodobě platila omezení styku s dalšími lidmi, a to přes „households“ (domácnosti),
nikoliv rodiny. Přes zimu byl zákaz přespávání
mimo domov, a to včetně vlastních chat. Některé
rodiny své blízké neviděly přes rok a půl. Možná
i proto, ale i díky výborně zvládnuté PR kampani
vlády, je drtivá většina populace nyní proočkovaná a země se mohla v létě 2021 vrátit k „normálu“.
Velkým tématem však vždy byla rovina individuálních svobod a omezení, na které Britové nejsou zvyklí. Občané dodnes nemají povinnost mít
národní průkaz, jakákoliv omezení a zákazy např.
cestování se vždy sešly s kritikou a byly částečně
kontroverzní.
Covid přinesl změny do každodenního života
Britů - ukázal na časovou a finanční náročnost
Kdy uděláme skutečnou tečku za covidovou dobou je dost těžké odhadnout. S největší pravděpodobností ani
nepůjde o tečku, ale jen plynulý posun do života, jehož součástí bude koronavir stejně jako nespočet jiných
virů. Každá krize, kterou pandemie a reakce na ni určitě je, přináší zpravidla příležitosti poučit se, objevit nové
možnosti a něco se naučit i o sobě. Jak k této mimořádné situaci přistoupili ve čtyřech rozdílných evropských
zemích politici a občané a co to říká i o nás, sepsali v říjnu pro Bublinky čeští obchodní radové, kteří působí
na tamních velvyslanectvích.
téma současnosti
35
text_Zuzana Gamrotová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Paříži
NA FRANCOUZSKOU
NÁRODNÍ STRUNU
Když francouzský prezident Emmanuel Macron
ve svém projevu 16. března 2020 oznámil svým
spoluobčanům u televizních obrazovek v reakci na propuknutí pandemie celostátní uzávěru
a zákaz cestování, málokdo tehdy tušil, že se
jedná o první z několika lockdownů, které budou omezovat životy lidí v zemi na příští bezmála rok a půl. Během první vlny pandemie zaujala
Francie jeden z nejtvrdších přístupů ze všech
evropských zemí uzávěrou společnosti, která
ve své nejpřísnější podobě povolovala Francouzům a Francouzkám opustit své domovy (kromě nejnutnějších cest například do práce nebo
k lékaři) pouze na jednu hodinu denně do vzdálenosti jednoho kilometru od bydliště a s písemným
potvrzením s uvedením důvodu jejich vycházky.
Podle údajů zveřejněných telefonními operátory
došlo v předvečer první celostátní uzávěry ve
Francii k masivnímu přesunu až jedné pětiny obyvatel francouzské metropole na venkov. Z Paříže
se stalo ze dne na den město duchů a životní
prostor milionů lidí se na několik příštích měsíců
zúžil na pár desítek metrů čtverečních nebo se
přesunul do virtuálna.
Vláda k tomuto bezprecedentnímu kroku přistoupila ve snaze o jediné – záchranu lidských životů.
Ihned vzápětí si však političtí představitelé země
uvědomili, že musí přijít také záchrana ekonomiky a pomoc lidem a podnikatelům, kteří ze dne
na den neměli kam chodit do práce, byli nuceni
zavřít své restaurace, kavárny či butiky a přišli
o své příjmy. Francouzská ekonomika zaznamenala v roce 2020 historický propad o 8,2 % - největší
od konce druhé světové války. Vláda proto přišla
s robustním plánem obnovy na podporu a restart
hospodářství ve výši 100 miliard eur na pomoc
jednotlivcům, firmám i celým sektorům.
Kromě nouzových opatření na okamžitou pomoc nejpotřebnějším (jako podpora částečné
zaměstnanosti „kurzarbeit“, fondy solidarity,
půjčky garantované státem nebo odklady plateb
povinných odvodů) vyčleňuje tento velkorysý
plán finance na veřejné investice do budoucna, které pomůžou Francii při její post-covidové
obnově, podpoří její udržitelný hospodářský růst
a zároveň poskytnou podporu podnikům a celé
společnosti při dvojité transformaci, kterou aktuálně procházejí: digitální a ekologické.
Aby pomohla firmám v této nelehké situaci,
snížila současná francouzská administrativa daňové zatížení soukromých firem z jedné
z nejvyšších sazeb korporátní daně na světě
33 % v roce 2017 na 25 % pro rok 2022. Snížena
byla také sazba daně z výroby ve snaze o znovuzískání soběstačnosti ve výrobě klíčových
produktů a snížení závislosti na dodávkách
ze zahraničí. Dalším cílem těchto podpůrných
opatření je podpořit firemní investice do nových technologií, pomoci jim s přechodem na
nové inovativní postupy ve výrobě a zvýšit konkurenceschopnost francouzských firem vůči
konkurentům ze zahraničí. Francie vidí zdravotní
krizi jako příležitost dohnat některá zpoždění
a vyjít z krize odolnější, soběstačnější, ekologičtější a s udržitelnějším hospodářským modelem.
A jak se k post-covidové obnově stavějí běžní občané Francie? Přestože si nikdo další karanténní
omezení nepřeje, pustili se Francouzi, stejně jako
obyvatelé jiných zemí, do obnovy, modernizací
a zkrášlování svých bydlení a zahrad. Podle údajů
zveřejněných serverem L´Usine Nouvelle například vzrostly prodeje soukromých bazénů ve
Francii v roce 2020 o 28 %. Důležitou roli přitom
sehrává design a materiály, ze kterých jsou prvky
vyrobeny. Lidé se chtějí do budoucna ve svých
domovech cítit dobře, pohodlně a obklopovat se
krásnými a funkčními předměty.
dojíždění v Londýně. Většina pracovníků se nyní
nechce naplno vrátit do kanceláří. Ukázal i fungování centra Londýna jako čistě pracovního
centra, které je bez dojíždějících prázdné, a objevují se tak plány, jak do centra vrátit život i mimo
pracovní dobu. Výrazně vzrostla poptávka po
jakýchkoliv digitálních řešeních. Lidé začali více
řešit, jak, kde a v jakém prostředí bydlí.
Co však výhledově může výrazně dopadnout
na britskou ekonomiku, je kombinace pandemie
a dopadů brexitu. Dopad brexitu bez dohody byl
odhadován na 1-2% HDP, pandemie způsobila
10% propad za rok. Částečně se tedy dopady
brexitu do pandemie „schovají“. Hlavním bodem
brexitu bylo zamezení volného pohybu osob
a snaha v rámci imigračního systému podporovat příliv vzdělaných, inovativních lidí. Nyní
je velkým tématem nedostatek pracovních sil.
Záhy po brexitu se objevila víza pro sezonní pracovníky na sbírání jahod ve Skotsku, v září 2021
se ukázal problém nedostatku řidičů kamionů, který v kombinaci s panikou obyvatel
způsobil, že na čerpacích stanicích nebyl benzín. Vypomoci musela armáda. Velké množství volných pozic je zejména v pohostinství
a turismu, tedy v sektorech, které byly výrazně závislé na práci mladších ročníků, často z jiných zemí světa. Dle odhadů z Británie
v průběhu pandemie odešlo 1,3 milionu lidí,
z toho 700 tisíc jen z Londýna. Důvodem může
být i výše životních nákladů v Británii. Zda se část
lidí, kteří Británii v průběhu pandemie opustili,
vrátí, je těžké odhadnout. Jedno však odhadnout
lze - Británie po pandemii a brexitu bude jiná,
než Británie v roce 2019.
36
text_Zdeněk Eliáš, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Bernu
ŠVÝCARSKÉ
RACIONÁLNÍ
KOMPROMISY
Švýcarsko může být jedním z příkladů, jak přežít
těžké časy a nespadnout do vleklé krize. Na jaře
roku 2020 patřilo Švýcarsko k nejpostiženějším
zemím v Evropě. Mohla za to ekonomická propojenost s okolními státy a zejména v kantonu
Ticino, který sousedí s Itálií, se infekce šířila kvůli
každodenním příjezdům tisíců italských pendlerů.
Vláda proto brzy vyhlásila nouzový stav a zavedla
tvrdá opatření. Zpřísnila podmínky vstupu cizinců, omezila pozemní i leteckou dopravu a výjimky dala jen nezbytným pendlerům, zdravotnímu
personálu, přepravě zboží a humanitární pomoci.
V té době bylo na území Švýcarska také mnoho
českých občanů a Velvyslanectví ČR v Bernu organizovalo jejich návrat repatriačními autobusy.
Také Švýcarsko se v počátcích pandemie potýkalo s nedostatkem ochranných roušek a dezinfekčních prostředků. Protože si lze jen těžko
představit, že by Švýcaři zasedli doma k šicím
strojům, vláda nezavedla povinnost jejich nošení.
Místo toho doporučila práci z domova, omezení
kontaktů a cestování, rozestupy a důslednou hygienu. Významně omezila veřejný život i výrobní
provozy, uzavřela většinu obchodů a podniků
se službami. To vše silně zasáhlo řadu hospodářských odvětví a Švýcarsko čelilo rozsáhlým
ekonomickým a sociálním důsledkům.
Pod heslem „Rychle a efektivně!“ se proto brzy
rozjela vládní opatření na podporu ekonomiky.
Firmy se dostaly k okamžitým půjčkám, kdy peníze dorazily na účty v řádu hodin, vláda zavedla
„kurzarbeit“, zaručila likviditu malým a středním
podnikům a finančně pomohla OSVČ.
Pandemie mezitím žila vlastním životem, který se
příliš nelišil od okolních zemí. V červnu 2020 se
situace stabilizovala, počty nakažených klesly na
desítky denně a rapidně ubylo úmrtí. Na podzim
téhož roku Švýcarsko zasáhla druhá a třetí vlna
pandemie a hlavní nadějí se staly vakcíny, které
dorazily začátkem ledna 2021. Zpočátku poptávka převyšovala nabídku, trend se ale i zde obrátil
a nyní řada obyvatel očkování odmítá.
Přesto všechno Švýcarsko koronavirovou pandemii zvládalo a nadále zvládá. Vláda postupovala
racionálně, hledala typicky „švýcarská“ kompromisní řešení, částečné „lockdowny“ zaváděla až
po diskusi a s respektem k postoji jednotlivých
kantonů. Nikdy také nepřistoupila k úplné uzávěře země. Švýcaři tak zůstali ušetřeni třeba zákazů nočního vycházení, shánění razítek a potvrzení pro cestu do práce či diskuse, zda běhat
v lese s rouškou či bez ní. Vláda uchovala i nutnou
míru služeb, po většinu času ponechala otevřené
mateřské školky pro nejmenší děti a základní školy. V zimních měsících, kdy okolní státy zavíraly
svá lyžařská střediska, naopak nechala lanovky
v provozu a otevřela se i zahraničním lyžařům.
To vše bylo možné díky vzájemné důvěře mezi
vládou a občany, disciplinovanosti a sebekázni,
kdy převážná většina bere zavedená pravidla
vážně a respektuje je.
Díky svému přístupu zabránilo Švýcarsko také
ekonomickému propadu, když se po původním
poklesu o 2,4 % HDP situace letos v létě stabilizovala, překonala předkrizovou úroveň a růst
by měl dosáhnout 3,2 %. Pokud k tomu připočteme předpokládanou inflaci 0,8 % a růst o 3,4 %
v roce 2022, můžeme říci, že ve srovnání s ostatními státy prochází Švýcarsko koronavirovou
krizí poměrně hladce.
37
text_Helena Schulzová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Berlíně
NĚMECKÉ PROBUZENÍ
Pandemie nebyla lehká pro žádnou zemi. Německo ale vzbudila ze spokojeného ukolébání se, že
je v zemi vše skvělé. Covid totiž nebyl skvělý ani
v Německu.
Německo z naší strany hranice vnímáme často
jako vzor především po ekonomické stránce.
Mnozí pak mohou být nemile zaskočeni rozsahem
tamní nepružné byrokracie, úrovní služeb či komunikace. Byla to sice německá firma Biontech,
která přišla ve spolupráci s americkým gigantem
farmaceutického průmyslu Pfizer na trh s úplně
první účinnou vakcínou, ale covid nás prostě proškolil všechny a Německo nebylo výjimkou. Jestli si země odnesla nějaké kolektivní ponaučení,
je to potřeba modernizace, digitalizace a investic do inovací.
Jak to občas bývá, v době krizí může být slabým
místem státní správa. Úředníci prostě zrovna
nemají ty správné formuláře. Německá reakce
v počátku pandemie přitom byla docela pohotová. Veřejné debatě o covidu dominovala vědecká
instituce – Robert Koch-Institut, které lidé věřili
a kterou politici respektovali. Německo si dlouho během pandemie vedlo dobře a mnoho zemí
hledalo v jeho přístupu inspiraci. Jak se ale ukázalo, ani Německo nenašlo ideální cestu boje s pandemií. Probuzení přišlo, když Němci začali viditelně zaostávat v očkování za Velkou Británií. A spolu
s rostoucími čísly nakažených, a především
velmi rozdílným postojem jednotlivých zemských vlád začalo i ono čelit silné kritice ohledně
ochranných opatření.
Celou situaci v zemi zkomplikovalo složité federativní uspořádání. Němci si museli poradit
s komunikací mezi spolkovou vládou, zemskými
vládami a jednotlivými samosprávami. Federace zápolila nejen s rozdílnými názory na to, jak
situaci zvládnout, ale také kdy a jak začít jednotlivá protipandemická omezení uvolňovat.
A jak země krizi zvládá nyní? Metodou pokus
– omyl jako všichni ostatní. Navíc ale také díky
ohromnému kapitálu, který nakumulovalo během
období po ekonomické krizi let 2008 a 2009. Německu sice mnozí vyčítají, že veřejný i soukromý
sektor místo potřebných investic hlavně spoří.
V době nejhlubší pandemie však byla tato rezerva
požehnáním. Země si mohla dovolit zachraňovat
firmy v nesnázích a poslat na „kurzarbeit“ obrovské množství zaměstnanců.
Covid, stejně jako všude ve světě, poskytl
i v Německu příležitost nejrůznějším šejdířům
a podvodníkům. Kauzy spojené s kupčením
s ochranným materiálem zlomily vaz nejednomu
německému politikovi. Stejně tak se našlo dost
těch, kteří se snažili státní pomoc zneužít.
Pandemie odhalila i jinou slabinu Německa. Mnoho obchodů jednoduše nemělo e-shopy. Digitální
služby jsou v Německu pozadu proti zemím jako
je třeba Česko. Poptávka po dodávkách jídla (či
čehokoliv jiného) zaskočila řadu firem, které najednou hledaly, jak rychle přejít do online světa.
Podobně na tom jsou ale i obory jako je zdravotnictví, veřejná správa a další.
Ať vznikne v Německu po podzimním vyjednávání jakákoliv vládní koalice, jednomu tématu
se v žádném případě nebude moci vyhnout –
Německo musí v digitalizaci přidat, po vzoru
zemí jako je Estonsko - a možná překvapivě také
Česko, kde jsou obchodníci i zákazníci velmi
progresivní a služby tak v digitální éře fungují
často lépe.
téma současnosti 37
38
PLEXISKLO
SLAVÍ 120 LET
Rok 1901 byl ve světě vědy
a techniky nabitý objevy
a patenty, které využíváme
dodnes. Světlo světa spatřila
žiletka, na silnice vyjel první
trolejbus. Ve stejném roce na
univerzitě v Tübingenu úspěšně
promoval chemik Otto Röhm
s prací „O produktech polymerizace kyseliny akrylátové“. Jeho
disertace položila základy průmyslové výroby jednoho z nejvšestrannějších plastů, bez něhož
bychom se jen těžko obešli.
Polymethylmethakrylát (PMMA) je dnes běžně známý jako akrylátové sklo nebo plexisklo,
ostatně komerční označení Plexiglas si roku
1933 nechal patentovat právě Otto Röhm.
Plexisklo si velmi rychle získalo oblibu díky
svým vlastnostem. Je čiré, průhledné, tepelně dobře tvarovatelné a na rozdíl od skla se dá
i lehce řezat, brousit nebo vrtat a skýtá téměř neomezené možnosti pro design. Namísto tradičního dřeva a kovu se začalo používat
pro předměty denní potřeby. Přestože se sám vynálezce snažil, aby plexisklo zlidovělo a proniklo
do každé domácnosti, za nejmasovějším rozšířením výroby nakonec stál vysoce specializovaný zákazník – armáda. Průhledný akrylát
se začal používat v bombardérech, stíhačkách,
ale i civilních letounech jako náhrada skla.
Dokonce i vzducholoď Hindenburg měla okna
a část gondoly vyvedenou z módního plexiskla.
Éra plexiskla úspěšně pokračovala i po válce,
objevily se další materiály na bázi polymerizace
používané například v zubní protetice, na výrobu DVD či pro sportovní povrchy, jako třeba ten,
na kterém se hraje US Open. V době koronavirové
pandemie zažívají opětovný boom. Díky vysoké
poptávce po ochranných štítech a dělicích přepážkách jde celé průmyslové odvětví nahoru.
Podle odhadu agentury Market Watch stoupne do pěti let obrat celého trhu navázaného na
produkty PMMA z původních 4,9 na 15 miliard
amerických dolarů.
Plexisklo letos sice slaví již 120 let, fyzikální
i estetické vlastnosti, kterými kdysi okouzlilo
naše předky, ale přetrvávají. Na „staříka mezi
plasty“, kterému zpočátku i jeho vynálezce
nedával velkou naději na úspěch, je to slušný
výkon.
text_Hana Hikelová | foto_KIVA
Z litého akrylátu se již více než padesát let vakuově
tvarují také skořepiny vířivek. Jeho barevná škála,
odolnost a hygienické vlastnosti z něho dělají bezkonkurenční povrchovou úpravu.
Tři dekády
Jsme na trhu už tři
desetiletí. Po celou dobu
zůstáváme férovou
a transparentní firmou.
90+ zaměstnanců
Stabilní, kvalifikovaný
a motivovaný tým je základem
kvalitně odvedené práce.
Stovky projektů
Nashromáždili jsme
zkušenosti z celé řady odvětví,
které využíváme při realizaci
nových projektů.
Představuje kompletní Business
Intelligence nástroj doplněný
o všechny funkčnosti pro controlling.
Tím je mezi jinými BI řešeními unikátní
a poskytne vám přesnější informace
pro vaše úspěšná rozhodnutí.
Umocněte vaši jedinečnost, která je
zdrojem vaší konkurenční výhody.
Nechte si vytvořit softwarové řešení
na míru vašim procesům a staňte
se rychlejší, levnější, efektivnější –
zkrátka produktivnější.
www.gist.cz
GIST INTELLIGENCE
Controlling a BI
GIST APLIKACE
Vývoj SW na míru
Informace tvoří hodnotu
40
41
text_Hana Hikelová | foto_archiv společnosti Petrof
MODERNÍ STAVITELÉ
PIAN
Romantický, kulatý ušlechtilý tón
– tak právě to je charakteristika
zvuku klavírů společnosti Petrof.
Chopinovy klavírní koncerty zahrané na tomto nástroji rozpozná
každý muzikant. Málokdo ale ví,
že za tím stojí manufakturní práce
a poctivé řemeslo klavírníků
v Hradci Králové, kteří si know-how
rodinné firmy PETROF předávají už
šestou generaci. A „vyladit“ všech
7 000 dílů, ze kterých je klavír
postaven, je opravdu
mistrovské dílo!
„Letos vyrobíme více než 1 500 nástrojů, to
je minimálně o třetinu víc než jsme čekali,“
říká prezidentka české rodinné firmy Petrof
Zuzana Ceralová Petrofová a reaguje tak na
to, jak si firma poradila v době covidové. Koronavirus změnil celý svět podnikání, tradiční
výrobce světoznámých pianin a klavírů ale
potvrdil trend, že lidé v této těžké době investovali do zlepšení podmínek svého života
a prostě utráceli za hezké a příjemné věci. Strach
z inflace přispěl také k tomu, že rodiny začaly
kupovat klavíry jako investici. „Kvalitní klavír,
když se o něj staráte, vydrží v rodině 50-100 let.
A na hodnotě neztrácí. Nejsou to sice housle,
jejichž hodnota se v průběhu času zvyšuje,
ale i tak jsou to velmi dobře investované peníze a navíc zůstane dalším generacím,“ doplňuje Zuzana. Poptávka tak teď není problém,
zato sehnat kvalitní zaměstnance, zajistit
přepravu nástrojů a mít včas kovosoučástky,
laky a další potřebné věci – to je v této době
asi hlavní manažerský úkol. „Osmdesát procent toho, co vyrábíme, děláme tady v Hradci.
A to se ukázalo být naší hlavní výhodou. I díky
tomu jsme teď část trhu přebrali konkurenci
z Německa. Ti jsou na montáži a subdodávkách
závislí mnohem víc než my,“ upřesňuje vždy
usměvavá Zuzana Ceralová Petrofová. Zastupuje už pátou generaci rodiny Petrofů v čele
světoznámého královéhradeckého výrobce
klavírů a pianin.
Generace první: Prapradědeček
Antonín začal s výrobou klavírů
v Království českém
Ano, je to tak, historie nejslavnější rodiny výrobců klavírů sahá do druhé poloviny devatenáctého století. Mladý Antonín Petrof vyrazil na
zkušenou ke svému strýci Janu Heitzmannovi do
Vídně. A tam si řekl, že výroba klavírů by mohla
být skvělým obchodním artiklem i v Království
českém. „Zůstal u strýce celé čtyři roky, aby si
osvojil kompletní proces výroby klavíru,“ popisuje prapravnučka Zuzana. Až poté byl uznán
„na slovo vzatým stavitelem a ladičem pian“.
A jako tovaryš se pak ještě vydal na tři roky
do dalších dvou dílen renomovaných firem. Nejen
kvůli zkušenostem, ale i proto, aby vydělal peníze
na nákup nového zařízení.
V roce 1864 se pětadvacetiletý Antonín pustil do výroby prvního nástroje. „Dnes na to,
abychom vychovali dobrého truhláře, který
zvládne postavit klavír, potřebujeme minimálně 10 let – z toho je také jasné, proč nám
pořád chybějí lidé. Sami si odborníky musíme vychovat, naštěstí se nám stále daří držet
ty, kteří jim předávají zkušenosti,“ doplňuje
Zuzana Ceralová Petrofová.
Ale zpět k Antonínovi – hned první nástroj měl
úspěch a během následujících měsíců vyrobil
tři další, které prodal. A tak se stal samostatným
podnikatelem. Jeden z prvních tří klavírů Petrof
se společnosti podařilo získat zpět a je chloubou
dnešního Muzea PETROF, které má na starost
další z prapravnuček, Zuzanina sestra Ivana.
„Druhé křídlo je na zámku v Hrádku u Nechanic, který je hodně navštěvovaný a můžete ho
tam vidět. O osudu třetího nástroje bohužel
nic nevíme,“ vzpomíná Zuzana. Právě Zuzana
je první ženou, která stojí v čele této rodinné
firmy: „Rozhodně ale nejsem první ženou ve
vedení společnosti. Prapradědeček Antonín
se po pěti letech fungování společnosti oženil
s dcerou majetného koželuha Marií Götzovou.
A právě ona se stala prokuristkou a jeho zástupkyní.“ Díky věnu praprababičky mohla rodina opustit prostory dílny a začít stavět novou továrnu „Na Brně“ na okraji Hradce Králové.
příběh značky
42
Antonín Petrof nastavil i celou filozofii firmy –
věděl, že musí mít technologický náskok před
ostatními. Vídeňskou mechaniku nahradil vylepšenou anglickou, vůbec poprvé v Rakousku-
-Uhersku zavedl litinové plnopancéřové rámy,
na které se nejen lépe upevňovaly struny, ale
zlepšil se i zvuk nástroje. Zvuk, který je pro
Petrof charakteristický dodneška – nejromantičtěji znějící klavír totiž vyrábí právě „Na Brně“.
Ne nadarmo získal Antonín Petrof na sklonku
19. století titul „Císařský a královský stavitel
pian“. A také do podnikání firmy zapojil jako
společníky své syny.
Třicetitisící nástroj pro následníka
trůnu
V roce 1914 firma slaví padesát let od svého vzniku a je největší firmou na klavíry a piana v celém
Rakousku-Uhersku. „V tu dobu jsme vyrobili také
třicetitisící nástroj, který jsme věnovali na Konopiště následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi
d´Este,“ připomíná Zuzana Ceralová Petrofová.
A komu by takový jubilejní nástroj věnovala
dnes? „No tím jsme si v podstatě prošli před
třemi roky, kdy jsme vyrobili speciální nástroj ke
stému výročí vzniku Československa. Byl to moc
krásný kousek, pianinko v černém vysokém lesku
s krásnou, z dýhy udělanou vlajkou a s mapkou
Československa. Nazvali jsme ho Republika.
A zkusili jsme prezidentskou kancelář. Jenže
tam se to moc nesetkalo s nadšením. Tak jsme
na něm odehráli pár koncertů a nakonec jsme
ho vydražili na aukci časopisu Forbes. Peníze
z dražby se použily na dostavbu jedné školy
v Podorlicku, takže bychom i do budoucna šli spíš
touto cestou,“ říká Zuzana Ceralová Petrofová.
Comeback po první světové válce
První světová válka byla pro Petrof první vážnou
krizí – na vojnu je odvedena většina zaměstnanců
a do armády narukovali i dva ze tří synů Antonína. Krátce po válce se ale firma dostává zpět
na úroveň roku 1914. A navazuje nové obchodní
vazby – její klavíry míří nejen do Evropy, ale také
do USA, Turecka, Tuniska, Egypta, Indie, Číny,
Japonska a Austrálie. Roční produkce dosahuje
úctyhodného čísla – 2 000 nástrojů. „Byla to také
doba inovací, patentů a výroby nových nástrojů.
Třeba spektrofon byl v podstatě takovou první
barevnou hudbou,“ připomíná Zuzana nástroj, jehož klaviatura byla spojena elektrickými kontakty
se světelnými zdroji za štěrbinami a výřezy a hrálo
se na něm ve Smetanově síni Obecního domu.
Druhá generace Petrofů provedla firmu i druhou
světovou válkou. V prostorách továrny se dělaly
muniční bedničky a klavíry vyjížděly z bran téměř
ilegálně. Poptávka tak ve válečných letech převyšovala nabídku.
Po válce se Petrofové chystali opět vše rozjet naplno. Jenže přišlo znárodnění. A dalších
40 let se museli živit jako pokladníci, prodavači,
dělníci nebo archiváři. Celá továrna Petrof byla
začleněna do státního podniku Československé
hudební nástroje. Třetí generaci Petrofů tak byl
upřen podíl na správě a rozvoji podniku a nikdo
s příjmením Petrof do něj nesměl vkročit... Tedy
až na jednu výjimku. Osmileté Zuzaně Petrofové
se to přece jen podařilo. „Celý život jsme bydleli
vedle továrny, slyšeli jsme, jak tam ladí nástroje.
A dostat se tam byla výzva. Tatínek kamarádky Markéty tam dělal jako předák, velmi vážený
a velmi přísný. No a my jsme přeskočily plot a šly
se podívat, co se v tom velkém areálu všechno
děje, zíraly jsme do oken... Až do momentu, než
nás chytil vrátný za uši a odvedl nás domů. Já
dostala vynadáno, kamarádku ale čekal pěkný
výprask. Dodneška mě to mrzí,“ vzpomíná Zuzana na svou první návštěvu v areálu firmy. Žít
s příjmením Petrof rozhodně nebylo jednoduché.
„Vždycky je to o lidech, v Hradci všichni znali Petrof, spousta lidí tam pracovala. A pro část jsme
byli ti, co mají na zahradě zakopaný poklad, a pak
byla část těch, kteří byli normální. Někdy jsem
si říkala, proč já se nejmenuju třeba Nováková.
Čím jsem ale byla starší, tím to pro mě byla větší
výzva,“ říká Zuzana.
Jméno Petrof se vrací do vedení
společnosti
Sametová revoluce zastihla Zuzanu ve třetím
ročníku na Farmaceutické fakultě. Na medicíně
studoval i její manžel, který tam spoluzakládal
stávkový výbor. „Našim se to tenkrát úplně nelíbilo, říkali nám, ať si hlavně dáváme pozor, že to
nemusí dobře dopadnout. My se ale nenechali
odradit,“ říká Zuzana Ceralová Petrofová. Dva
roky po revoluci dostal její tatínek Jan Petrof od
tehdejšího ředitele nabídku na místo obchodního
ředitele. To už tušil, že firmu asi budeme chtít
privatizovat. „A tak tam táta nastoupil. Tenkrát
se firma jmenovala Továrna na piana a musím
říct, že to od vedení byl dobrý marketingový tah
– zase byl ve firmě živý Petrof. Jen táta vždycky
říkal, že je tam jak cvičený medvěd, ukazovali ho
na všech veletrzích. Takže tam byl zaměstnaný
a zároveň podal privatizační projekt,“ říká Zuzana.
To ale netušil, že vrácení majetku zpět rodině
bude dost dlouhý boj.
Restituce trvala dlouhých osm let
Rodina měla logicky zájem pouze o firmu Petrof,
jenže státní moloch se za těch 40 let rozrostl
a komunisté firmu spojili s dalšími výrobci, hlavně v oblasti Sudet – Liberec, Jiříkov, Česká Lípa,
Moravský Krumlov. Fond národního majetku tak
rozhodl, že v rámci restituce rodině patří jen 4 %
firmy. „No a postavili to na principu ber – neber.
Buď si to vezmete všechno, nebo nic, což bylo
hodně složité, my jsme o ty další závody neměli
zájem, chtěli jsme jen Petrof v Hradci Králové.
Pak se ale zalekli toho, že nikdo jiný nebude moct
používat značku Petrof, a ta byla už tenkrát ohodnocena na necelou miliardu korun,“ vysvětluje
Zuzana Ceralová Petrofová a dodává: „Nakonec
udělali ústupek a těch zbylých 96 % nám nabídli za 250 milionů korun.“
Rodina Petrofových se tak musela obrovsky
zadlužit, navíc to bylo v době extrémně vysokých
úroků. Navrácení majetku se tak dočkali přesně
před dvaceti lety. A čekala je velká restrukturalizace. Jejím základem bylo stažení výroby a montáže nástrojů zpět do Hradce Králové, další provozy se postupně zavíraly. A když už to vypadalo,
že Petrof může znovu navázat na tradici svých
předků a začít znovu rozvíjet fungující podnik,
přišla asi největší pohroma. Spojené státy, respektive tamní zástupce, přestal odebírat klavíry
a pianina Petrof. Právě v této době se vedení firmy
ujímá pátá generace Petrofů – Zuzana Ceralová
Petrofová se vzdává kariéry v oblasti farmacie
a ujímá se pozice prezidentky rodinné firmy
Petrof.
„Bylo to hrozně náročné, po těch letech, kdy
jsme usilovali o navrácení majetku, jsme si nikdo nedovedl představit, že bychom to vzdali
a tu krizi neustáli. Asi nejtěžší bylo propouštění
zaměstnanců – byli to rodiče kamarádů, přátelé. Těžko se jim vysvětlovalo, že pro záchranu
podniku nemůžeme dělat nic jiného,“ vzpomíná
Zuzana. Každopádně to pro ni byl křest ohněm
a asi i proto ji teď jen tak něco nepřekvapí. V roce
2008 otevírá vlastní dceřinou firmu PETROF USA,
o rok později uvádí na trh novou generaci klavírů
a v roce 2012 moderní designové pianino.
Spletité osudy všech generací Petrofů a mistrů
klavírníků pak připomíná i unikátní Muzeum Petrof, které bylo otevřeno v roce 2013 a v jeho čele
stojí Zuzanina sestra Ivana Petrofová. Do chodu
rodinné firmy se už ale zapojila i šestá generace.
Zuzanina dcera Anna. „Nechtěli jsme ji do ničeho
nutit, vybrala si jazykové gymnázium a pak studium zahraničního obchodu. Vlastně první klavír
prodala, když jí bylo 16 let, to pomáhala babičce
na veletrhu. A v 18 mě musela zastoupit na konferenci v Šanghaji. Teď je obchodní ředitelkou
a má na starost i naši PETROF Gallery,“ říká Zuzana
Ceralová Petrofová o své dceři Anně Prouskové.
PETROF Gallery společnost otevřela v roce 2017
a pyšní se bezesporu jedním z nejlepších sálů
v Hradci Králové.
Poctivé řemeslo a rodinná tradice – právě to stojí
za současným úspěchem firmy Petrof, dnešního největšího evropského výrobce akustických
pian. Za 157 let fungování vyrobili téměř 640 000
hudebních nástrojů. Piana vyrobená v Česku
najdeme po celém světě - v milánské La Scale,
opeře v Sydney, ve Vatikánu či v Národním divadle
v Pekingu. Snem Zuzany Ceralové Petrofové je,
aby klavír PETROF trvale zdobil Dvořákovu síň
pražského Rudolfina. Neuvěřitelná shoda náhod a událostí vedla k tomu, že nejlepší koncertní
křídlo Antonín Petrof 275 zakoupila tchajwanská
podnikatelka a nyní ho věnovala právě Rudolfinu.
V květnu 2022 tak tento nádherný nástroj bude
představen na slavnostním koncertu v Dvořákově síni.
zaposlouchejte se
do tónů pianina Petrof
44
STOUPAT
ZA
ŠTĚSTÍM
design
Letošní 23. ročník přehlídky Designblok se zabýval
otázkou štěstí a jeho hledání. Po měsících pandemie zvolili organizátoři právě štěstí jako hlavní
téma propojující celý festival soudobého designu.
Uplynulý krizový rok obnažil touhy staré jako lidstvo samo – touhy po štěstí, po zdravém a naplněném životě. Vyvolal otázky, zda žijeme správně
a naplno. Zda jsme šťastní.
Do členitých prostor bývalého kláštera benediktinek Gabriel Loci se vrátila také USSPA se svou expozicí. Kmenový designér firmy MgA. Vojtěch Podlesný
umístil do Superstudia naprosto výjimečnou expozici, která dokázala v návštěvníkovi vyvolat pocit
úplného vtažení do světa, kde odpočinek a vnímání
sebe sama všemi smysly je to podstatné. Ztišení,
klid a zamyšlení se.
Krása a ladnost bublinek uzavřená do sloupořadí
průhledných válců dovedla hosta až k vířivce OrioniN
v unikátním provedení, ke kruhu, který je symbolem
věčnosti. „Stali jsme se rádi součástí světa, kde optimismus, opravdovost a obnova naplnila svoje poselství,“ uzavírá Vojtěch Podlesný.
zažijte zrod
bubliny
text _redakce | foto_Lukáš Pelech
„Narodit se, stoupat, oddělit se od
proudu. Vychutnat si svou jedinečnost poháněnou lehkostí. Dosáhnout
vrcholu, zaniknout a znovu přijít na
svět, silnější a připravenější na další
cestu a požitek. Jsem zachumlaným
štěstím, jsem Bublinou.“
MŮJ MOBILNÍ DOMEK
Plně vybavené bydlení na necelých 15 m2. Nadčasový design s důrazem
na funkčnost a estetiku. Kvalitní řemeslné zpracování zaměřené na každý
detail. Nízké provozní náklady díky materiálové skladbě. Promyšlené
rozměry 2,5 × 6 × 3,2 m a důmyslná konstrukce pro bezproblémovou
přepravu a instalaci bez těžké techniky. A to i opakovaně.
Do projektu pro dostupné bydlení i rekreaci jsme otiskli dlouholeté
zkušenosti s modulární stavbou.
Rádi vám vzorový domek představíme a předáme podrobnější informace.
Výroba a distribuce | ESTETICO, s.r.o. | Holasice 75 | 664 61
Roman Kuchyňka | +420 602 343 163 | [email protected]
Luděk Rychtar | +420 724 668 212 | [email protected]
PRÁVĚ
UVÁDÍME
NA TRH
47
COMING
SOON V průběhu roku 2022 pro vás USSPA nově otevře
další showroom v Praze! Najdete ho na atraktivní
adrese blízko centra a zároveň s dobrou dostupností ze západní části republiky. Moderní interiér
rozvíjející jedinečný styl showroomů USSPA připravují opět designéři studia Vrtiška a Žák. Uprostřed vzrostlého parku jen kousek od centra Prahy
si budete moci užít všechny benefity a komfort výjimečných showroomů USSPA včetně pohodlného
parkování, výborné kávy i dětského koutku.
Praha | Brno | Ostrava | Dobrouč
pod QR kódem najdete kontakt a videoprohlídky
všech stávajících showroomů
showroomy
ilustrace _Vladimír Žák
Nezávislý bulletin
ročník VIII.
prosinec 2009
USSPA letos vstoupila na španělský trh. Navštivte úchvatnou pláž
v Santa Pola. Elegance, design
a velkorysost v novém showroomu
v Dobrouči. USSPA sbírá ocenění. Styl v rukou architekta. Novinky
roku 2009. S Lamborghini na golfu.
Propadněte kouzlu aromaterapie.
Objednávky na všechny způsoby.
USSPA CZECH DESIGN
Bublinky
XX
LET
V BUBLINKÁCH
Propojit širokou rodinu zákazníků USSPA, to byl
od počátku záměr Bublinek. Vznikly jako bulletin
a přes formát novin se z nich postupně stal
časopis. Stejně jako firma prošly významným
růstem a stejně tak zůstaly věrné původnímu
poslání. Letošní jubileum proto rozhodně
stojí za malou rekapitulaci.
OSOB—
NOSTI
V
BUB—
LIN—
KÁCH
MICHAL KUNC
IVANA
DOMBKOVÁ
A ROSTISLAV
ČERNÍK
JIŘINA KUBEŠOVÁ
ZBIGNIEW CZENDLIK
Design a styl v rukou architekta | 2009
Paní „Pralinková“ | 2010
Potřebujeme občas zastavit a počkat na duši... | 2013
Jednoznačně rozpoznatelný rukopis | 2012
PETR KOLÁŘ
Stálo to za to... | 2011
ROMAN ŠEBRLE
TOMÁŠ
MAGOR
DOLEŽAL
LAURA JANÁČKOVÁ
FILIP SAJLER
Vůle, to je srdce, které se musí zvládnout hlavou | 2014
Krakonošovo, aneb o bublinkách
a životních vášních | 2014
Máme-li štěstí, následuje láska | 2016
Jíme, abychom cítili, že žijeme... | 2015
PETR SLANINA
A FILIP STREIT
Na začátku bylo PF 1996 | 2015
LUKÁŠ KRPÁLEK
PASTA
ONER
TATIANA
KOVAŘÍKOVÁ
PETR ŠIMŮNEK
DAVID KOLLER
Rozhodně slušnej oddíl | 2016
Šaty můžou uvolnit to, co je skryté v nás | 2017
Každej den mám radost | 2018
Jsem normální muzikant... | 2017
Čas je pro mě největší luxus | 2018
ONDŘEJ MĚŠŤÁK
CONSTANTIN
KINSKÝ
DAVID
KARÁSEK
Zlatý řez krásy | 2019
Tři hektary zámeckých střech | 2019
Žijeme skvělou dobu | 2020
ANNA K
Píseň nejen o slzách | 2020
Od roku 2009 se Bublinky
začaly měnit z novin v časopis
a tehdy se v nich objevil první
rozhovor. Byl s architektem
Michalem Kuncem, který pro
USSPA v té době navrhoval
redesign showroomů
a veletržní expozice.
V následujících letech jsme
vyzpovídali (a v rámci sms
rozhovorů i vykoupali) na dvě
desítky osobností, polovina
z nich se navíc řadí mezi naše
zákazníky a vyznavače vodní
relaxace. Nejčastěji mezi
nimi byli zastoupeni známí
umělci, architekti a designéři,
dokonce dva olympijští
vítězové, nechyběl ani šlechtic
či farář, rozhovor nám poskytli
šefové firem, šéfredaktor
i šéfkuchař, povídali jsme si
s módní návrhářkou, plastickým
chirurgem i psycholožkou.
foto_Jiří Šípek, Ester Havlová, KIVA, Lukáš Pelech, Jan Pelikán, archiv
Nejstaršími stálými rubrikami jsou už od
prvního vydání události a tipy ze servisu.
Podobu časopisu
začaly Bublinky
nabývat od
roku 2009.
Od roku 2011
se k Bublinkám připojují
partneři a prezentují se v nich
formou inzerce.
Od roku 2015
se Bublinky tisknou
na nenatíraný ofsetový papír.
Na stejném papíře vyšly už ale také
v letech 2003 a 2004. V roce 2019
kombinoval časopis 3 různé materiály.
Za vydání v roce 2013 získaly Bublinky
první ocenění v soutěžích firemních
médií. Od té doby to bylo 5 x 1. místo,
8 x 2. místo a 4 x 3. místo, k tomu
4 zvláštní ocenění.
Název Bublinky
se zrodil v roce 2003,
nejdříve spíše jako vtípek
napadl tehdejšího grafika,
ale hned se ujal.
B
Nejmenší počet stran Bublinek byl 4,
a to v roce 2003, v roce 2020 jich bylo 144.
B B
UDÁLOSTI
ARCHITEKTURA
ROZHOVOR
NOVINKY
NÁVŠTĚVA
SERVIS
FEJETON
TÉMA
ZDRAVÍ
Souběžně s vydáváním bulletinu byla
v roce 2002 založena rovněž tradice
zákaznických tenisových, posléze
golfových turnajů Sranda Cup.
SRANDA CUP
Bublinky jsou firemním magazínem
tvořeným kompletně in-house. Po
obsahové i grafické stránce vznikají
v oddělení marketingu USSPA,
který zajišťuje i produkci.
Od roku 2013 přispívají do Bublinek
také externí autoři, prvním byl
MUDr. Antonín Mikolášek se svým
odborným článkem na téma účinků
saunování a hydroterapie. Nejvíce jich
bylo 9 v roce 2019. Doposud přispělo
do Bublinek 27 externích autorů.
V roce 2014 se
v Bublinkách prvně
objevila populární
rubrika návštěv
u zákazníků, včetně
letošních jich
bylo již 20.
Nejkreativnější obálku měly
Bublinky v roce 2016, tehdy
díky průsekům bylo možné
nosit časopis jako taštičku.
Umělecky nejhodnotnější
obálkou je ta z roku 2018,
kterou vytvořil Pasta Oner.
Časopis má od samého začátku stejnou šéfredaktorku a hlavní
editorku Kateřinu Kadlecovou, další nejdéle zapojený člen
redakce je produkční Kristýna Pokorná, a to od roku 2014.
V roce 2013 se v Bublinkách poprvé objevil unikátní
formát sms rozhovoru, byl s farářem Zbigniewem
Czendlikem a s Kateřinou Kadlecovou
za něj společně získali ocenění
Zlatá litera.
Od 2016 píší pro Bublinky fejeton významné
osobnosti z novinářského prostředí od
Kateřiny Kadlecové z Reflexu přes
Marka Wollnera z ČT po Roberta
Čásenského z Reportéra.
VÍTEJ
TE
návštěva 59
Kanada a Toskánsko, dva
rozličné světy přímo pod
Kunětickou horou. Dva různé
domy na východě Čech
spojuje dřevo, provázání
s okolní přírodou a hlavně
touha majitelů vytvořit domov
jako místo každodenního
odpočinku. Vítejte v kraji
perníku a rychlých koní,
který může být vším,
čím si přejete.
foto_Vít Mádr
60
Jsou lidé, kteří si pozemek pro nový dům vybírají podle toho, co je na realitním trhu zrovna
vhodného a není to moc daleko. Pak existují nadšenci, kteří si vyhlédnou konkrétní obec. A pak
jsou tu manželé Klára s Josefem, kteří si oblíbili
jedinou ulici ve vesnici poblíž Pardubic a čekali, až
se tu uvolní pozemek. „Věděli jsme, že jinde dům
stavět nechceme, protože tohle je naše vysněné
místo. Máme odsud výhled do přírody, z terasy
jsou vidět světla Pardubic a v dáli Železné hory,
odkud pochází můj manžel,“ líčí paní Klára.
Stejně netradičně jako k místu přistupovali Klára
s Josefem i k samotné stavbě. Jelikož měli zkušenosti s bydlením v řadovém domku a jasnou
představu, co a kde by mělo být umístěno, obešli
se bez architekta a svůj nový dům stavěli rovnou
s projektantem. Jasno měli i ohledně zázemí,
a tak od začátku počítali se dvěma dřevěnými
terasami, které plynule propojí dům se zahradou.
Zatímco jedna poskytuje dostatek prostoru pro
stůl, židle a slunečník, do druhé je zapuštěná
swim spa od USSPA. I tady si manželé ušetřili
čas listováním katalogů, protože výrobce již
měli vybraného. „Chtěli jsme něco od českého
výrobce, který by zároveň poskytoval záruku
a servis. Zajímala nás také preciznost provedení
i propracované detaily. V tomhle jsme asi maximalisté. Jisté je, že našemu zadání odpovídala
právě USSPA,“ vysvětluje Klára.
A proč se rozhodli právě pro swim spa a ne třeba
pro vířivku? Ve svém uvažování se Klára s Josefem řídili prací i zálibami. Oba se věnují podnikání.
Práce je dost a nedá se říct, že by se obešla bez
stresu. Chtěli tak mít místo, kde by v „bublinkách“
mohli v klidu relaxovat. Zároveň ale oba manželé nezapřou, že jsou sportovci, a tak jim bazén
s protiproudem přišel jako výborný nápad. Právě
swim spa spojuje obě výhody v jednom výrobku. Bazénové schody jsou osazeny tryskami
pro základní hydroterapii, samotný bazén má
výkonný protiproud, takže se v něm dá plavat
i ve svižnějším tempu.
Swim spa využívají celoročně. V létě mají vodu
nastavenou na 30 stupňů, v zimě pak o čtyři
stupně teplejší. Navíc se u nich swim spa stala
dvougenerační záležitostí. S oblibou se do ní noří
také jejich dvě děti, které hrají závodně tenis,
zároveň jsou ale ještě ve věku, kdy se kromě
plavání nebo relaxu v proudu trysek u bazénu
potřebují zkrátka vyřádit.
Swim spa se stala součástí životního stylu Kláry
a Josefa. Kromě své funkční stránky celoroční
termální bazén také zapadá do celkové estetické
koncepce domu, kterému dominuje dřevo a šedé
tóny prosklených ploch v masivních kovových
rámech. Dům i terasy jsou otevřené k jihu a celé
rodině tak skýtají dostatek slunce a výhled do
krajiny, který není rušen sousední zástavbou.
„Když si večer pustíme ve swim spa světla, posadíme se doma do sedaček a pozorujeme tu
pohodu kolem, jeden by ani nevěřil, že nejsme
někde v Toskánsku, ale je pár kilometrů od Pardubic,“ zasní se Klára.
NAŠE MALÉ
TOSKÁNSKO
61
S orientací v nových čtvrtích, které vyrostly
na okraji obcí, to někdy bývá ošemetné. Domy
jsou si tu podobné, názvy ulic nemají zažité
ještě ani pošťáci a domovní čísla se na fasádách špatně hledají. Dům Richarda Horáka
v jednom takovém satelitu poblíž Pardubic ale
přehlédnout nelze, protože se svou celkovou
koncepcí okolí vymyká. Kdo by také nedaleko
Kunětické hory čekal kanadskou roubenku?
„Bydlel jsem v Pardubicích v paneláku a když jsem
se rozhodoval, jaký postavit nový dům, chtěl
jsem, aby v něm byly moderní technologie, ale
zároveň byl z přírodního materiálu. Volba proto
padla na roubenku postavenou z kanadského
červeného cedru,“ říká majitel. Protože Richard
pracuje jako IT specialista, což je tradičně spíše
sedavé zaměstnání, myslel i na to, kde bude po
práci relaxovat. Z původně zamýšleného vnitřního prostoru pro fitness a vířivku sešlo. Vířivka
nakonec našla své místo na terase, která se otevírá směrem do zahrady, a díky půdorysu domu ve
tvaru písmene „L‟ sem není z ulice vidět. Majitel
musel terasu rozšířit, čehož ale nelituje. Získal tím
nejen místo pro vířivku, ale i další prostor, který
je optickým pokračováním obývacího pokoje.
Jak sám Richard říká, je tak trochu netradičním
zákazníkem USSPA. „Firmu znám jako svého
klienta a na jejich výrobky jsem měl pozitivní
ohlasy. Popravdě jsem ale ve vířivce poprvé byl,
až když jsem si ji pořídil,“ vypráví. Koupě „naslepo“ ale dopadla dobře. Od letošního jara, kdy
vířivka PerseaiN, která je dnes ve své kategorii
nejprodávanějším modelem firmy, byla na terase kanadské roubenky zprovozněna, ji využívá klidně i čtyřikrát týdně. „Zjistil jsem, že je
to výborný relax před spaním. Díky termokrytu
navíc voda ani v zimě téměř nevychládá, provoz je ekonomický,“ líčí Richard své zkušenosti.
Rozhodnutí přestěhovat se do roubenky si nemůže vynachválit. Dřevo zajišťuje příjemné klima
po celý rok, díky tepelnému čerpadlu má navíc
dům minimální náklady na vytápění. Bydlení je
tak celkově komfortní, tím spíš, že v domě zbývá
prostor i na oba Richardovy koníčky – ve studiu
se může věnovat focení a do garáže se vejdou
rychlá auta. V době koronavirové pandemie si
navíc vyzkoušel, že i díky vířivce lze dobře skloubit práci a odpočinek, když je to ve skutečnosti
z pracovny na terasu jen pár kroků. Ani tak krátkou vzdálenost ale není nutné kvůli ovládání
vířivky překonávat. Díky aplikaci se dá ovládat
přes mobilní telefon. „A co bych to byl za technického nadšence, kdybych takovou finesu nevyužíval,“ směje se Richard Horák.
KANADSKÁ POHODA
POD KUNĚTICKOU
HOROU
ČLOVĚK
VODA
24 minut a 33 sekund
zadržel dech pod vodou
Budimir Buda Šobat
214 metrů
se ponořil freediver
Herbert Nitsch
z výšky
58,8 metrů
skočil do vody
Laso Schaller
36,8 metrů
skočila do vody
Lucy Wardle
332,35 metrů
se s přístroji potopil
Ahmed Gamal Gabr 73 dnů 2 hodiny a 34 minut
prožili pod hladinou Bruce
Cantrell a Jessica Fain
světové_rekordy
IG todus_outdoor
Baza Lounge | design Studio Segers
64
65
SOUZNĚNÍ
DUŠÍ
Také máte tak rádi ty krátké
okamžiky a roztomilé náhody,
které vás jakoby nic vtáhnou do
neočekávaných událostí, příběhů nebo nových vztahů? Já ano!
Díky jednomu takovému malému
zamávání motýlích křídel jsem
poznal Martina a Zuzku Šlechtovi,
dvě souznící duše s citem pro
fotografii, kteří tvoří a sní
pod značkou Everbay.
Nerozdělitelný pár, který okolo sebe ve velkém
šiří optimismus a radost ze života, není nutno
nijak dlouze představovat. Renomé, které si
za svou kariéru stihli vybudovat, je předchází
nejen u nás, ale především ve světě. Sehraný
tandem se v první řadě proslavil skrze svatební
fotografii, která v podání Martina a Zuzany dokáže odvyprávět ty nejvíce intimní příběhy doslova
v nejkouzelnějším světle.
Čerství manželé žijí a tvoří v Praze, na kterou
nedají dopustit, a i přes časté cestování se sem
rádi vracejí. Je pro ně inspirací a hlavně domovem vystavěným na pevných základech. Mezi
ně zajisté patří přátelé, kteří hrají v životech
Martina a Zuzky zásadní roli. Jejich oblíbenými
místy v Praze jsou vyhlídka ze zahrady Kinských
nebo malý magický kousek Karlova mostu.
Zuza také odmala miluje zapadlé secondhandy
a antiky, ve kterých se dle svých slov ráda ztratí
a objevuje zapomenuté poklady, například staré skleněné mísy nebo svítidla. Společně je pak
můžete potkat třeba v kavárně U Červené židle,
ke které mají speciální vztah, měli zde totiž jedno ze svých prvních setkání.
První snímek
Fotografické začátky dnes již známého páru se
kupodivu nerodily v univerzitním ateliéru. Oba
jsou ukázkovým příkladem umělců, kteří svůj
talent rozvíjeli po vlastní ose a možná právě proto není jejich styl svázán akademickými a profesními zvyklostmi, ba naopak, dostal prostor
být jedinečným a originálním.
Zuzka si svůj první lepší fotoaparát pořídila
v devatenácti letech v Londýně, kde tehdy žila.
Svoje prvotiny pak spojila s cestováním a objevováním anglického velkoměsta. Její partner si
dokonce vybavuje svoji první dětskou foto sérii.
Tehdy ho fascinovala geometrie panelákových
sídlišť, kterou se rozhodl zvěčnit a dodnes ji má
uschovanou.
Martin se Zuzou vystudovali marketing a po
studiích se plní elánu vrhli do práce ve velkých
korporátních firmách. I přes vděčnost za zkušenosti, které ve své začínající kariéře získali,
hodnotí nyní toto prostředí s lehkým odstupem.
Možná ale jen díky tomu, co jsme prožili v minulosti, jsme takoví, jací jsme v přítomnosti. Everbay
to z mého pohledu jasně dokazují. Byla to právě
bývalá kolegyně, které Martin prvně nabídl nafocení svatby. Snímky, které vznikly, se už tehdy
vymykaly běžným standardům svatební fotografie a před Martinem a Zuzanou se náhle otevřela nová životní a pracovní kapitola. Postupně si
v zaměstnání zkracovali úvazky, až se po čase
rozhodli věnovat focení naplno.
Spolu
Martin se Zuzkou si notují nejen v osobním životě, ale i v tom pracovním. Fotit společně je pro
ně naprosto přirozené. Jejich souznění na place
Martin krásně shrnul: „Na tom, co děláme, je pro
mě nejdůležitější, že to děláme spolu. Nějak se
to povedlo, že Zůze jdou skvěle věci, které mně
ne, ale současně máme stejný pohled na zásadní věci a dost podobný vkus a cit pro estetiku.“
Rád je oba při práci pozoruji, je inspirativní, jak
se doplňují a jak harmonie jejich vztahu volně
přechází do jejich fotografií. Role mají rozdělené jak při samotném focení, tak při dalších
činnostech s ním spojené. Zuzka se tak mimo
mačkání spouště fotoaparátu věnuje i administrativní stránce, komunikuje s klienty a řeší samotnou produkci focení, Martin se pak specializuje na editování a úpravu snímků.
Svatební fotografie od Everbay jsou poetikou
obrazu, která je podtržena silou a dojemností zachyceného momentu. Emoce propojená
s monumentalitou okolí nebo naopak intimností kruhu přátel a rodiny je na jejich fotkách
zkrátka dechberoucí. Dvojice fotí na digitální
i analogový fotoaparát a právě lehce analogové
vzezření jejich snímků je pro ně typické. Cítím,
že pro oba je částečný návrat ke klasickému
text_Vojtěch Podlesný | foto_Everbay
spolupráce
68
kinofilmu jistou přirozeností a baví je autentičnost
a proces vzniku nových fotek. Baví je řemeslo
s tím spojené. Inspiraci čerpají od samotných
klientů, kteří jsou podle nich vždy jedineční. Pokud by ale měli zmínit kolegy z oboru, byli by to:
Oli Sansom, Jonas Peterson, Martin Faltejsek,
Jonatan Jan nebo Cinzia Bruschini, která dokáže
kombinovat módní prvky ve svatební fotografii
a má svůj specifický styl.
Svatby jsou pro Zuzku s Martinem stále téma,
které je ani po 10 letech nepřestává naplňovat.
Upřímnost a nadšení, se kterým se do práce
vrhají, nejednou dokázaly přeměnit pracovní vztah
fotograf-klient v dlouholeté přátelství. Veselky
ale samozřejmě nejsou jediným tématem, kterým se dvojice zabývá. Mezi jejich další fotografické projekty patří magazínové editorialy,
zvláště povedené jsou ty s Matějem Ruppertem
nebo Přemkem Forejtem. Velkým tématem jsou
pak komerční kampaně například pro značky BMW, ODIVI, nebo USSPA. S Everbay jsme
spolupracovali již na dvou kampaních a jejich
práce tak doprovází nejen toto vydání Bublinek, ale najdete ji i v ostatních oblastech
naší vizuální komunikace.
Odpočívat prací
Oba fotografové shodně přiznávají, že mají problém
najít prostor na odpočívání. Při podnikání se jim
prolíná čas pracovní i osobní a Zuzka dodává, že
ani zatím neměli potřebu jej nějak striktně oddělovat. Práce je zkrátka baví. I přesto, že své relaxační rituály budou ještě hledat, tak momentálně
přicházejí na chuť například finským saunám.
Baterky si Martin se Zuzkou dobíjejí také při cestování, které nemusí mít nutně pracovní podtext.
Nedávno s přáteli navštívili vysněný Solo House ve
španělském Matarraña. Dům postavený na kopci
s výhledem do údolí plného borovic a olivovníků.
Architektonicky a konstrukčně zajímavá stavba
má pohyblivé, zcela otevíratelné stěny, které naservírují východ slunce přímo do postele.
Také fotografie manželů Šlechtových si rychle našly cestu za naše hranice. A naopak samo
cestování se stalo součástí jejich pracovní náplně, exotické scenerie z celého světa dotváří
jedinečnou atmosféru jejich fotek, ať už je to
Island, Itálie, Francie či Velká Británie nebo Austrálie a Nový Zéland.
Pokud zrovna Martin se Zuzou necestují za prací, rádi vyhledávají dobrodružství, ve kterých se
mohou spolehnout sami na sebe a občas musí
vystoupit ze své komfortní zóny. Stále tak v nich
rezonuje cesta do Afriky, kde se potkali s posledním žijícím bílým nosorožcem Súdánem a také
se trochu nechtěně seznámili s místními lvy. I přes
lásku k cestování ale Zuzka často zmiňuje krásu
a původnost naší země. A je cítit, jak moc ráda se
domů vrací.
69
Keramika
Zastihnout tento kreativní pár není úplně jednoduché, pokud zrovna neletí fotit svatbu na
Nový Zéland, tak pracují na dalších svých projektech, ať už individuálních či společných. Zuzka
od maminky převzala lásku ke keramice a vytváří
např. krásná servírovací prkénka, která využijete
nejenom při podávání sushi. Při navrhování a výrobě se nespokojila s jednoduchou odzkoušenou
cestou a vytváří si nové postupy a techniky, jak
s materiálem pracovat.
Little Artist
Zajímavým počinem jsou fotografie s titulem
Little Artist. Portréty dětí focené na středoformátový film a nazvětšované na akvarelový papír
jsou samotnými dětmi dotvořeny pomocí akrylových barev. „Malé děti mají oproti nám jednu
velkou výhodu. Dělají věci, jak je napadne, podle sebe, ze sebe a neřeší, co je správně, co by
udělalo okolí, co by na to řekl někdo jiný. Krásu
této přirozenosti jim chceme připomínat portrétem, který spolu vytvoříme,“ vysvětlují Zuzana
s Martinem.
Svatební plánovač
Pro všechny nastávající manžele máme tip, jak
si svůj vysněný den co nejlépe zorganizovat.
S tím pomůže svatební plánovač, který, dnes už
sami manželé, Zuzana a Martin dali spolu před
několika lety dohromady. Ten prochází pravidelně
aktualizacemi a najdete v něm nejenom soubor
nádherných inspirativních fotek od Everbay,
ale samozřejmě i spousty cenných rad a poznámek od svatebních profesionálů.
nit cestu z honů na své panství. Podle památkářů
odjakživa sloužil v podstatě k tomu, aby dělal
lidem radost, žádnou jinou zásadní funkci neměl.
Nachází se uprostřed památné kaštanové aleje
a přes pole je výhled na Klínovec, Doupovské
hory, Milešovku i severní část Krušných hor.
Kolem je pravá česká „divočina‟, tedy prohání
se zde jeleni, srnky nebo divoká prasata. Místo
má opravdu neskutečné kouzlo. Stavba ovšem
nejméně půl století chátrala a jen díky nejnutnějším opravám předchozího majitele tu dnes ještě
stojí. Budeme manželům Šlechtovým držet palce,
aby se jim podařilo vrátit letohrádku život a mohli
společně dál dělat lidem radost.
Letohrádek Plaveč
Nejnovější dobrodružství, které Martina se Zůzou
čeká, je rekonstrukce malého letohrádku, který si
je letos, možná skoro až osudově, našel. Před 300
lety ho postavili Černínové, aby si mohli zpříjemspolupráce
NEJEN
FOTO—
GRA—
FO—
VÉ
70
ART
DESIGN
FASHION
Nově zrekonstruované Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně se
v listopadu otevřelo návštěvníkům a představilo hned několik
nových expozic z oblasti umění,
designu a módy. Vůbec poprvé
je v muzeu vystavena také spa.
Moravská galerie je druhým největším muzeem
umění v republice. Ve sbírce má více než 200 tisíc uměleckých předmětů a jako jediné muzeum
prezentuje volné umění, užité umění a design
na jednom místě.
Ke znovuotevření budovy Uměleckoprůmyslového muzea po rozsáhlé rekonstrukci připravili
kurátoři také nové expozice, které veřejnosti
poutavě představují vývoj designu i uměleckého řemesla pod označením Art Design Fashion.
Kromě Otevřených depozitářů skla, porcelánu
a keramiky je tak pro návštěvníky připravena
např. expozice Platforma, která vtahuje návštěvníky do imaginární designové „jeskyně pokladů“, a také expozice Móda, která představuje
mimo jiné i mimořádný dar Liběny Rochové do
sbírky Moravské galerie.
Průřezový pohled na sbírku produktového
designu od počátku milénia přináší expozice
Design 2000+. Součástí této expozice je také
z průhledného plexiskla vytvarovaná skořepina
vířivky, která v instalaci Vojtěcha Podlesného
nadchla návštěvníky Designbloku 2020. Nejmenší model privátní spa LyraiN tradičního českého výrobce USSPA, působícího na trhu již
více než čtvrtstoletí, byl oceněn nejprestižnějšími světovými cenami za design, pod jeho
designem jsou podepsáni Petr Slanina (USSPA)
a Filip Streit (Divan Design). V umělecké instalaci architekta Tomáše Svobody nyní v muzeu
levituje nad dalšími produkty reprezentujícími
to nejlepší ze současného českého průmyslového designu.
text_redakce | foto_Kateřina Kadlecová
P.O.V. tables & stool
designed by studio kaschkasch DE
find your own point of view
www.ton.eu
73
Už-už to vypadalo, že se naše
země probouzí do hezčího
světa. Chemickou extenzí
injekčně aplikovaných protilátek
vyhypovaný svět se vrací do
normálních kolejí. Obnova může
začít. Rekonstrukce světa.
Vztahů. Myšlení. Obnova našeho
prostředí – toho bezprostředního
i toho vzdálenějšího je v našich
rukou... Aktuální dění nás ale
vrací o kus zpět. Co nám zbývá?
Nevzdat se. Stejně jako se to
povedlo architektům ze studia
TAK, kteří vdechli život hmotně
i programově vyprázdněnému
funkcionalistickému paláci
v Praze.
Nic tak nedefinuje náš vztah k budoucnosti,
jako náš vztah k minulosti. Způsob, jakým přistupujeme k hmotnému nemovitému dědictví,
je názorným příkladem takového vztahu. Nejde
přitom jen o definici toho, co je potřeba chránit,
nýbrž i o celkový postoj současníků k předmětu
našeho kulturního dědictví.
Důležité je uvědomit si, že snaha chránit nemovité relikty minulosti, které se jako útesy při
odlivu vynořují z moře času, není lidskému rodu
vlastní. Až do poloviny 19. století se historické
stavby posuzovaly pouze na základě jejich funkcionality – pokud nebyly shledány užitečnými,
nezřídka končily demolicí. Nakonec i přestavby
našich paláců či hradů, které nezapomenutelně jednobarevným způsobem dokáže popsat
9 z 10 turistických průvodců a jež ve společnosti
pěti desítek podobných osvícenců obdivujeme
šourajíce v erárních papučích po historických
podlahách, jsou spíše důkazem absence úcty
k dědictví předků než jejich potvrzením. Což je
o to smutnější, že nezřídka se jednalo o přímé
potomky původních majitelů, potažmo stavitelů.
Památková péče se začala utvářet až v průběhu
19. století a měnil se i pohled na to, co je hodno
ochrany. Typicky se vítězem tohoto obrození
staly hrady či kostely, už méně mnohem mladší průmyslové stavby, které dnes chráníme se
stejnou vervou. Ještě v 60. a 70. letech 20. století
nikoho nenapadlo, že by na takové stavby mělo
být pohlíženo jako na kulturní památky. Dnes
se situace rapidně změnila a o své místo na
slunci bojují spíše stavby z nedávné minulosti –
paradoxně z již zmíněných 60.-70. let minulého
století. Někde uprostřed diskuse o tom, co je památka a co neužitečný, technicky mnohdy nekvalitně obestavěný prostor, který jen zabírá místo
progresivním výdobytkům stavebního umění,
se nachází stavby z období mezi dvěma válkami.
Přesto je, zdá se, posun v přemýšlení o tom, co
ze staveb předchozích dekád si zaslouží naši
ochranitelskou ruku, více než patrný. Těžiště
zájmu se posouvá z historických slohů k těm
současnějším – k moderně a postmoderně.
Tyto přitom nejsou jednoznačně přijímány ani
odborníky, jejichž poznatky obvykle tvoří rámec zacházení s architektonickým dědictvím.
Největší diskuse obvykle panují nad stavbami
v brutalistickém stylu či postmoderny. Zatímco
brutalismus je dnes v módě a dokáže tak přitáhnout pozornost i velmi mladé generace, expresivní mix výrazových prvků postmoderny o své
uznání – zejména v případě staveb na českém
území – musí pořád ještě bojovat. A boj to nebude
jednoduchý, protože tento styl, jakkoli se nám
v době jeho vzniku mohl zdát podbízivý, rozhodně
nepatří mezi lehce stravitelná sousta.
30. léta
Stavby první poloviny 20. století naštěstí tento pohnutý osud nemají. Zdá se, že jak osvěta,
podpořená přímo mytologizovaným vnímáním
tvůrců tzv. „českého funkcionalismu“, tak i doba,
která uplynula od dob jejich realizace, jež se
v mnoha případech stává jakýmsi objektivizovaným argumentem pro poskytnutí památkové ochrany, přinesly pro milovníky
architektury tohoto období částečnou úlevu. Přesto – většinové přijetí estetiky a intuitivně i konstrukčních specifik, jež u funkcionalistické architektury hraje obzvlášť
velkou roli – neznamenají automaticky lepší péči
o její fyzické zástupce. Najít cestu k jejich záchraně je častokrát nesmírně složité – jak
z pohledu finančního, vlastnického, z pohledu
budoucího využití a koneckonců dneska už
i z mimořádně důležitého hlediska tepelnětechnického. Přesto se dnes čím dále častěji
daří investovat do záchrany opravdových ikon
architektury této doby – ať už je to „obal na vzpomínky“ neboli Baťův památník ve Zlíně (původně od Františka Lýdie Gahury, kterou úspěšně
rekonstruoval Petr Všetečka), jehož obnovu
financoval veřejný sektor, anebo různé soukromé
iniciativy nejčastěji směřující k rekonstrukcím
staveb individuálního využití (rodinné domy
a funkcionalistické vily). Najít úspěšné využití
a odhodlaného investora, který je ochoten proniknout pod všechny vrstvy velkolepé funkcionalistické stavby a vdechnout jí nový život beze
ztráty autenticity, je však i dnes spíše náhoda než pravidlo. I zde se ale blýská na lepší časy.
Očista
Pomineme-li plány na modernizaci Domu Radost
v Praze na Žižkové (bývalý Dům odborových
svazů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka), aktuálně nejzajímavějším představitelem podobné
cesty je jednoznačně bývalý Palác elektrických
podniků na Vltavské v Praze. Jeho obnova je,
i přes ojedinělé hlasy určité části památkářského podhoubí, příběhem o snu, o návratu zašlé
slávy mimořádné stavbě a jeho naplnění.
OBNOVY, OBNOVA
ARCHITEKTURY
text_Matěj Šišolák | foto_KIVA
architektura
„Hledání materiálů a obnově prvků jsme věnovali
v přípravě a realizaci bez nadsázky několik let. Některé byly vyrobeny v dílnách, jiné v malých sériích ručně, jiné vzhledem k počtu zadány velkým
dodavatelům. Někdy se nám podařilo najít odpovídající ekvivalent, jindy ho bylo třeba vyvinout
a třeba vyskládat z několika různých prvků atypicky
sesazených. Jak se to povedlo, ať posoudí návštěvníci sami, pokud si nevšimnou v architektuře
domu rušivých momentů, bude to pro nás důkazem toho, že dlouhý vývoj vedl k cíli.‟
Marek Tichý v rozhovoru pro časopis
ARCHITECT+ 28 (3/21).
76
Palác Elektrických podniků patří mezi největší
a nejvýznamnější památky meziválečné funkcionalistické architektury na území dnešní ČR.
Velkorysý objekt podle návrhu architektů Adolfa
Benše a Josefa Kříže byl dokončen v roce 1935.
S celkovou výměrou téměř pětatřicet tisíc metrů čtverečních svého času platila za největší
administrativní budovu v Praze a současně ukázku moderních stavitelských postupů a technologií. Jako taková stavba odrážela společenskou
úroveň i ambici naší první republiky. Bohužel
dům byl v novém miléniu postupně vyprázdněn
a ohlodán až na kost, tedy skelet, kterým se proháněl vítr, aby pak, koncem roku 2020, povstal
z popela, nový a zářící.
Obnova paláce, jež předcházela a pak se přímo
fyzicky prolínala s dobou nástupu pandemie Covid-19, může být částečnou metaforou pro stav
naší společnosti v tomto období: prvotní hysterie
a panika z neznámého vyústila v očistný proces,
jehož výsledkem je plně rekonstruovaná stavba,
připravená na vstup do dalších dekád 21. století.
Unikát nad Vltavou
Obnova funkcionalistické stavby z meziválečného období, jak bylo řečeno, reprezentuje novou
kategorii památkově chráněných objektů. Ačkoli
zde o důležitosti ochrany nebylo téměř pochyb,
autoři – architekt Marek Tichý a jeho tým z TAK
architekti – stáli před výzvou i z pohledu metodického a procesního. Zatímco obnova staveb
z historicky starších období je po mnoha desetiletích práce s památkovým fondem dobře popsána v metodice, stavebních a restaurátorských
postupech a vyzkoušena na stovkách staveb,
rekonstrukce novodobé architektury přináší požadavek vypořádat se se zcela odlišnými stavebními technikami a materiály. U špičkových staveb
meziválečného období se navíc nezřídka setkáváme s nezvyklými postupy výstavby, výrobky
a technologiemi, které jsou v budovách používány téměř v experimentální podobě, a často
se jedná o první a jediné uplatnění daného prvku
vůbec. Dost často právě i proto, že se v budoucnu
ukázal jako nevhodný, těžko udržovatelný nebo
technicky vadný. To vše přináší architektonické
dědictví první republiky v podobě výzvy pro současné architekty a stavaře.
Když se z tohoto úhlu pohledu zaměříme na palác Elektrických podniků, nacházíme hned celou řadu inovativních prvků. Především se mělo
jednat o první administrativní objekt s řízenou
vzduchotechnikou bez nutnosti větrání okny.
K tomu byly v suterénu vystavěny strojovny
o velikosti rodinného domu, distribuci upraveného vzduchu po objektu zajišťoval složitý
systém vertikálních a horizontálních rozvodů,
celý systém byl vyvažován a ovládán historicky
prvním řídicím systémem regulace firmy Carrier,
který je dodnes evropským unikátem. Vertikální
štěrbiny pro ohřívání prostoru pak místy tvořily
i vlastní prosklené fasády s dvojitou konstrukcí
a klapkami na úrovni přívodu, které bychom dnes
popsali jako inteligentní. Tímto způsobem byl
ohříván například i prostor centrálního schodiště v konci ústřední pětipatrové lodi s pavlačemi
v jádru objektu.
Dalším, neméně pozoruhodným a pro objekty
z 30. let minulého století signifikantním momentem byla práce s železovým betonem, který
byl využíván nejen pro hlavní nosnou konstrukci
stavby, ale i pro vyzdívky a podhledy realizované
jako subtilní moniérky často o síle jen několika
centimetrů a v kombinaci se skleněnými tvarovkami pak tvořil unikátní rozsáhlé konstrukce zastřešení nebo vertikální členění stavby tam, kde
architekt usiloval o prostoupení denního světla
do hloubek dispozice. Materiál se svými prvky
a aplikací přizpůsoboval požadavkům architektury a důrazu na detail, ve výsledku se tak i běžné
betonové, případně sklobetonové konstrukce
stávají svébytným architektonickým prvkem
nebo spíše dílem. I u zdánlivě stejného typu konstrukcí nebo výplní se proto setkáváme s mnoha
variacemi na dané téma, konkrétně sklobetonových výplní bylo na objektu elektrických podniků
několik desítek druhů. Stejně bychom mohli pokračovat u dalších typů konstrukcí, výplní otvorů,
dlažeb, schodišť a jejich zábradlí a v neposlední
řadě atypicky navrhovaných osvětlovacích těles.
Naprostá většina prvků byla přitom navržena, vytvořena a aplikována právě jen pro jeden případ,
výjimečnou stavbu, v tomto případě dokládající
význam a sílu Elektrických podniků hl. m. Prahy
a postavení Prahy jako jedné z nejmodernějších
metropolí Evropy.
Znovuzrození
Na přípravě projektu rekonstrukce a jeho zpracování se podílelo několik desítek odborných organizací a více než stovka projektantů mnoha
profesních specializací.
Architekti obnovy stáli před úkolem prezentovat
signifikantní části významného administrativního „paláce“ v jejich autentické rekonstruované
podobě a celý objekt pak jako moderní, i dnes
plně funkční administrativní budovu poskytující
nadstandardní inspirativní prostory nejen pro
práci. Jádro tvoří kancelářská část s těžištěm
v pětipatrové lodi centrální dvorany lemované
galeriemi po obvodu. Dispozičně uzavřené jádro je směrem do křídel budovy a nahoru rozvolňováno do otevřenějších dispozic, které jsou
s hlavní halou radiálně propojeny osami původních chodbových traktů.
Předmětem obnovy a nového využití se ale staly
i navazující prostory, velký sál, někdejší výstavní galerie – elektrárenská dvorana, impozantní
prostory prvorepublikové lístkárny, polikliniky,
obchodní jednotky na prstenci přízemí s přímou
vazbou na exteriér a samozřejmě také přilehlé
plochy, kterým byl navrácen tradiční vzhled doplněný moderním detailem parteru.
Fénix, s.r.o.
Obnovovat historickou budovu znamená ponořit
se hluboko do jejího příběhu. Architekti a další
spolupracující odborníci provedli důkladný stavebně-historický průzkum a vytvořili důkladnou
databázi historických prvků i pozoruhodných
architektonických detailů. Jak již bylo řečeno
- nejeden zdánlivě stejný prvek se na objektu
vyskytoval v desítkách a stovkách obměn, třeba sklobetonových tvarovek autoři napočítali
třiadvacet typů. Pro zdárný výsledek je potřeba
všechny tyto úlomky posbírat a znovu použít,
případně reinterpretovat. Správná míra reinterpretace a využití aktuálních, současných materiálů a technologií bez toho, aby došlo k popření
ducha stavby, pak záleží na citu a schopnostech
architekta a jeho kolegů.
Obnovu této mimořádné stavby financoval soukromý investor. Svoji roli v obnově hrál i fakt, že
byla připravovaná na míru na základě dlouhodobého nájemního kontraktu. Díky němu byli architekti poměrně přesně seznámeni s potřebami
a nároky uživatele na příštích několik desítek let,
a to opravdu přineslo výrazné zjednodušení při
definici nového dispozičního uspořádání.
Rekonstrukci a přestavbu paláce Elektrických
podniků lze s jistotou označit za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí
památkově chráněného objektu na území Prahy.
Je průlomová mimo jiné rozsahem stavební intervence, zapojením odborných skupin různých
oborů a téměř laboratorním hledáním finálního
optimálního řešení. V tomto ohledu přináší mimo
jiné obohacení poznatků o meziválečné architektuře i možnostech při její obnově. Ale především je oslavou výjimečné architektury, která
se po desítkách let představuje ve svém někdejším lesku. Ten doplňují nové detaily a současná
organizace prostoru.
77
Investor:
Bubenská 1, jednalo se ale pouze o projektovou společnost, jejímž vlastníkem je CPI.
Architekt:
Marek Tichý, Pavla Brůžová,
Jana Kořínková / TaK Architects
Studie obnovy:
2012
Projekt:
2013 - 2018
Realizace:
2020
Hlavní dodavatel:
Metrostav D3
Restaurátorské práce:
Bekr Art, Hefaistos, Kamono
78 tipy na dárky pro muže
Šachy Petrof design
cena: 27 990 Kč
www.eshop.petrof.cz
Židle Ironika
cena: 2 740 Kč
Karafa Hamlet
cena: od 6 746 Kč
Hodinky TRAKTOR
Křeslo Baza
Mezinárodní advokátní
kancelář s tradicí právního
poradenství pro rodinné
firmy již od roku 1950.
Jsme dlouholetým spojencem USSPA v oblasti práva.
noerr.com
80
Restaurování představuje propojení starého s novým,
propojení odkazu minulých generací s budoucností
skrze současnost. Taková obnova je nejnázorněji patrná
v architektuře. Každá zdařilá rekonstrukce staré stavby
nebo dokonce ruin, navíc spojená s moderní dostavbou,
je silným symbolem propojení hodnot. Restaurování
uměleckých děl možná tak na první pohled nepůsobí,
vždyť výsledné dílo je zase to původní dílo, jde ale
o stejně tak hodnotově založenou disciplínu,
která nás mnohému učí a je svým způsobem
i měřítkem vyspělosti civilizace.
UMĚNÍ JE
NEJVĚTŠÍM
LUXUSEM
CIVILIZACE
ptala se_Kateřina Kadlecová | foto_archiv Jana Vojtěchovského
82
Jan Vojtěchovský o sobě říká, že se ke studiu restaurování dostal jako slepý k houslím,
dnes ho sám vyučuje na Fakultě restaurování
Univerzity Pardubice, kde je navíc proděkanem pro mezinárodní spolupráci. Společně
s dalšími experty tak pracoval na restaurátorských projektech od Alžírska po Estonsko.
Ačkoliv se známe dlouhé roky a pojí nás dokonce rodinné pouto, o restaurátorské práci
jsme si do hloubky povídali teprve nedávno.
A je to škoda. Oborem, který je skutečným posláním a někdy také napínavou detektivkou,
Jan doslova žije a dokáže o něm navíc poutavě
vyprávět.
Restaurování není zcela běžným studijním
oborem. Jaká cesta k němu vedla ve tvém
případě?
Když jsem končil gymnázium, měl jsem podanou
přihlášku na umělecký obor a na dějiny umění. Na
přelomu roku ale bylo jasné, že jsem se ani na
jedno z toho nedostal, a v té době ze dvou různých směrů přišla informace o tom, že v Litomyšli
budou probíhat přijímací zkoušky na vyšší odbornou školu se zaměřením na restaurování. Tenkrát
jsem neměl žádnou představu, co ten obor obnáší, ale prostě jsem vyplnil přihlášku, sedl na vlak
a odjel do Litomyšle. Přijímací zkoušky, které
trvaly týden, jsem zvládl úspěšně a během té
doby jsem si stihl zamilovat toto malé východočeské město natolik, že jsem byl opravdu rád, že tam budu mít možnost studovat.
Zároveň mě začalo fascinovat i to, že budu
koukat „pod ruce“ starým mistrům a snad
i něco z jejich práce pochopím. To, že za mnou
zůstane kus opravdu viditelné a hmatatelné
práce, kterou se budu moci při troše nasazení
i někdy pochlubit, mi došlo až později.
Kdy přišel ten zlom?
V prvních dvou ročnících jsem byl ještě na
vážkách, jestli bych přece jen neměl zkusit čistě umělecký obor. Když se mi ale
podařilo vyjet na projekt pořádaný mezinárodní organizací UNESCO do rumunského pravoslavného kláštera Probota, kde
jsme restaurovali krásné nástěnné malby
z 16. století, pochopil jsem, co restaurování
všechno nabízí, a že to rozhodně nemusí být
jen mechanická umělecko-řemeslná práce
podle naučených receptur a postupů. Při možnosti odkoukat něco od světových kapacit mě
to definitivně utvrdilo v tom, že tohle je pro
mě v pravém slova smyslu „povolání“.
V čem tě tvá práce nejvíce naplňuje? Je to
restaurování samo o sobě nebo práce se
studenty a předávání zkušeností?
To, co ten obor nabízí ve své nejvyšší kvalitě, mě
naplňuje v plné míře. Jsem rád, že se mi podařilo,
spolu s vlastní restaurátorskou praxí, uchytit
i na univerzitě, kde učím už 14 let. Právě působení ve školství mi umožňuje pracovat opravdu
v takové kvalitě, v jaké chci. Nemusím se
totiž pokaždé tak striktně ohlížet na rozpočet, ve škole máme nejmodernější přístroje, skvěle vybavenou laboratoř, kolegy,
kteří jsou odborníky ve své specializaci a můžu
s nimi konzultovat každý krok. Hlavním motorem jsou ale studenti, kteří mi nic neodpustí
a svými otázkami mi nedovolí ustrnout. Nutí mě
stále se posouvat dopředu, hledat nové možnosti, sledovat poslední trendy v přístupech
a technologiích, prostě nezaspat dobu.
Restaurování mimo projekty vázané na
školu má podle tebe větší limity?
Když se podívám na restaurování v české praxi,
není mi vždy do zpěvu. Soutěžení zakázek na
obnovu památkových objektů, kde je hlavním
dodavatelem většinou velká stavební firma,
s sebou nese redukování naší práce na nejnutnější minimum a cena často tlačí dolů
i kvalitu. Myslím si, že restaurování by mělo být
realizováno vždy v té nejvyšší kvalitě. Přece
jen pracujeme nejen na uchování historických
hodnot, ale i na obnově umění, které je vlastně největším luxusem civilizace. To, že to tak
opravdu je, jsem pochopil, když jsem se v roce
2003 potkal na jednom projektu se studenty
z Kolumbie. Tenkrát vyšlo najevo, že je u nich restaurování úplně nový obor. Když jsem se ptal po
důvodu, nechápavě na mě koukali. Pak mi jedarchitektura
83
na ze studentek vysvětlila, že ještě dva tři roky
dozadu řešili, jestli se kvůli válce drogových kartelů dostanou třeba na nákup. Myslet na umění,
nebo dokonce na jeho restaurování, v té situaci
prostě nikoho nenapadlo.
Všichni obdivujeme staré katedrály
a kostely, zámky praskají v sezóně ve švech,
navštěvujeme výstavy... Když se ale řekne
památkáři, vybaví se mnohdy negativní
konotace, proč myslíš, že to je? Co by měla
památková péče přinášet společnosti a jak
by měla být podle tebe vnímána?
Jak už jsem naznačil, žijeme ve velkém luxusu.
Hodnota některých věcí je tak pro nás ale těžko
čitelná. Po první, a obzvláště po druhé světové
válce, když byla půlka Evropy vybombardovaná, nikdo nepochyboval o tom, že památková
obnova a restaurování jsou veledůležité obory.
Tenkrát vznikalo mnoho celosvětových organizací, které se zabývaly uchováním, opravou
a restaurováním, ve školách vznikaly ateliéry, kde
se příslušní odborníci školili. Dneska, obzvláště
od doby sametové revoluce, je pro nás opravená památka už samozřejmostí, ale když ji
někdo z nás koupí, je překvapený, že ji musí
opravit trochu jiným způsobem než obyčejný barák. Netvrdím, že v některých případech nemůže
dojít k přemrštěným požadavkům památkářů,
ale jak to pozoruju, ve většině případů se tak
neděje. Když chce mít někdo dům v historickém
jádru města nebo si třeba koupí zámek, musí
prostě počítat s tím, že nemůže fasádu zateplit
polystyrenem a dát si plastová okna. Nemyslím si, že je přežitkem, že máme tzv. „památkový zákon“, který tyto hodnoty chrání. Turisté
k nám ostatně nejčastěji jezdí právě kvůli památkám. Na rozdíl od takové Itálie jsme ale zatím
nepochopili, jaká deviza to je, a co bychom z ní
mohli mít.
Do jaké míry má cenu uchovávat staré
památky, když jako společnost se také
potřebujeme posunovat kupředu, tvořit
nové a zanechávat vlastní odkaz budoucím
generacím? Řeší se tento vztah
v památkové péči?
Jak říká klasik, bez minulosti nemáme žádnou
budoucnost. Pokud nebudeme vědět, na jakých
základech stavíme, co z minulosti je cenné a co
naopak ne, těžko se poučíme a vytvoříme něco
nového s nadčasovou hodnotou. I když to tak
možná nevnímáme, památková péče se tím zabývá. Je ale škoda, že je ten obor taková popelka.
Památkáři nemají ve společnosti žádný kredit,
jsou za ty zlé úředníky, co nic nepovolí. Málokdo si
ale uvědomí, že polovina památkářů jsou odborníci, kteří celý svůj život zasvětili poznání historie
a že opravdu chrání jen to nejhodnotnější. Když
už je něco zapsáno na Ústřední seznam kulturních památek, obvykle to není bezdůvodné. Naopak máme v naší republice stále poměrně dost
památek, které nijak chráněné nejsou.
Jak určit, co stojí za zachování
a restaurování a co už ne?
Existenci Ústředního seznamu kulturních památek jsem už zmínil. My restaurátoři jsme často vlastně jen vykonavatelé záměru investora
a památkářů, takže se vlastně na rozhodování
o tom, co tu cenu má a co nemá, nepodílíme. Někdy si ale člověk samozřejmě říká, proč restauruje zrovna „tenhle šrot“, když se jinde rozpadají
neskutečně kvalitní umělecká díla. Taková je ale
ruka trhu a společnosti obecně.
Kdy dává smysl o „staré“ opřít to „nové“?
U architektury jsem zastáncem propojení moderního a starého. Jen to musí být provedené
s citem, který ale místním architektům mnohdy
chybí. Mám pocit, že často převládne jen touha
zanechat „podpis“. Opět zmíním Itálii, nebo třeba
i Francii, kde jsou vstupy do historické architektury často na opravdu vysoké úrovni. Je zajímavé, že nejlépe fungují nejmodernější minimalistické vstupy. Když se někdo pokouší o pseudo-historii, obvykle to končí fiaskem.
Jak moc je při restaurování důležité vědět,
kdo, kdy a jakým postupem dílo tvořil?
Asi to není na restaurování to úplně nejdůležitější, ale podobně jako v jiných oborech je
85
prostě dobré vidět problematiku v co nejširším
obzoru. Jinak by to bylo něco jako začít léčit
pacienta bez anamnézy. V průběhu operace
najednou zjistím, že má pacient nízkou srážlivost krve a že mi může na operačním stole klidně
vykrvácet. Podobně můžu u malby předpokládat, že je to třeba freska (vápenná technika),
na kterou ale musím použít úplně jiné postupy
a materiály než na olejomalbu. Když se dozvím
takové informace v průběhu práce, nebo ještě hůř vůbec ne, je poměrně pravděpodobné,
že udělám nějaký průšvih.
Musíte využívat původní techniky, nebo se
na to jde moderními postupy?
To je dost problematická a sporná otázka. Ani odborníci v tom nejsou zajedno. V poslední době se
v restaurování čím dál tím častěji skloňují dvě základní tendence, a to je minimální zásah a kompatibilita. V minulosti se totiž často dělo, že někdo
vymyslel nějaký nový úžasný materiál, který se
zdál být konečným řešením otázky uchování toho
a toho typu díla. Po pár desetiletích se ale často
přišlo na to, že to bylo z dlouhodobého hlediska
vlastně horší, než památku vůbec nerestaurovat.
Někteří pak začali hlásat, že jedině tradiční, tedy
více méně původní materiály mohou dílo správně
a bez rizik uchovat. Tradiční materiály ale nejsou
vždy dlouhodobě stabilní a někdy ani nejsou
z různých důvodů pro restaurování použitelné.
Většinově pak panuje shoda na tom, že jde hlavně
o míru použití všech materiálů. Proto se začal
upřednostňovat minimální zásah, tedy provedení jen toho nejnutnějšího, aby dílo přežilo zase
o kousek déle. Čím méně toho uděláme, tím méně
škod napácháme. Po děsivých zkušenostech,
kdy došlo k nevratným poškozením děl aplikováním materiálů v té nejlepší víře, je to pochopitelné.
Jaký přístup je tobě nejbližší?
Mně osobně je nejbližší teorie kompatibility. Ta
říká, že restaurátorský materiál nemusí být nutně
jen ten tradiční, ale musí mít s tím starým podobné vlastnosti. U nás na fakultě jsme třeba v
posledních pár letech prováděli hodně výzkumů
s nanotechnologiemi. Tzv. „nano-vápno“ se třeba
ukázalo jako poměrně efektivní a dokonale kompatibilní zpevňovač vápencových soch, historických omítek i nástěnných maleb. Takže je vidět,
že skloubení supermoderního a starého možné
je. To, že jsme se spolu se zahraničními kolegy
podíleli na uvedení toho materiálu do restaurátorské praxe, mě těší.
Je důležité vědět, s jakým záměrem původní
tvůrce dílo tvořil? Řekla bych, že to může být
někdy docela detektivní práce.
Původní záměr tvůrce je vždy důležitý. Obzvlášť
důležité je to u děl spojených s architekturou,
které byly tvořeny s vědomím jejich fungování
v rámci prostoru a ve vztahu k ostatním částem
architektury. Nástěnná malba je toho typickým
příkladem. Malby někdy vytváří dojem dalšího
iluzivního prostoru, který dokáže stávající prostor
opticky rozšířit. Nevhodným zásahem bychom
třeba mohli tuto iluzi porušit.
Pak se samozřejmě člověk musí zaměřit i na detaily, jako třeba použití zvláštních a výjimečných
materiálů. Je zajímavé, že některé pigmenty, jako
třeba přírodní ultramarín, byly ve své době na
váhu stejně drahé jako zlato. Když člověk v průzkumu na něco takového narazí, musí zpozornět.
Je totiž zřejmé, že objednatelem musel být někdo
hodně významný, kdo si takové „plýtvání“ mohl
dovolit.
Někdy ale musíme brát v potaz i druhotné zásahy, jako jsou přemalby. Ne vždy je totiž záměrem
„drhnout“ dílo až na originál. Pak musí člověk velmi
dobře chápat, co patří ke které vrstvě a co může
sejmout, a co ne. Detektivka je to každopádně
vždycky.
Narazil jsi někdy při výzkumu nebo samotné
práci na nějaké kuriozity, které ti utkvěly
v paměti?
Na kuriozity naráží člověk poměrně často. Otázka je, nakolik to může zaujmout i „běžného smrtelníka“. Třeba při restaurování úžasné barokní
kaple v jedné vesnici jsme narazili na to, že měli
někteří andělé zčernalé tváře. Ukázalo se, že jde
o ztmavnutí olovnaté běloby, která by se v nástěnné malbě vlastně neměla používat právě kvůli tomuto riziku. Na druhou stranu jsme to vnímali
jako cenný doklad původní techniky, i když nedokonalé. Místní pan starosta ale trval na tom, že
v kapli nechce mít žádné „přičmoudlíky“. Nakonec
jsme se dohodli na kompromisu, že jednoho anděla ve středu výjevu, který měl tvář i jinak hodně
poškozenou, přeretušujeme na světlo. Druhou
tmavou tvář, která nebyla tolik na očích, jsme ale
uhájili, a tak zde vlastně vznikla příjemná „multikulturní diverzita“.
Pracuješ teď právě na nějakém restaurátorském projektu?
Jsem teď hlavně zaměstnaný prací pro univerzitu. Kromě klasické výuky, kdy se studenty pracujeme na reálných památkách, se také zabývám
výzkumnými projekty a stejně tak věnuju čas
i své proděkanské funkci. Se studenty třeba
teď restaurujeme malby v tzv. Císařském sálu
na zámku v Bučovicích, což je jedna z našich nejvýznamnějších renesančních památek. Zároveň
s kolegy z Akademie věd a z Masarykovy univerzity zpracováváme projekt na výzkum původní
techniky barokní nástěnné malby. Je skvělé, že
se můžeme zaměřit na práci těch nejvýznamnějších tvůrců své doby a nakouknout jim trochu
přes rameno.
Na kterou ze svých prací jsi nejvíc hrdý?
Hrdý jsem na více svých restaurátorských projektů, protože se je všechny snažím dělat se
stejným nasazením. Pokud bych měl ale některý vypíchnout, hodně důležité pro mě bylo třeba sedmileté restaurování nástěnných maleb
a polychromovaných štuků v poutním kostele
v Táboře-Klokotech. Stejně tak mě ale těší i výzkumné projekty a svoji práci bych si bez nich
nedokázal představit. Když je ta výzkumná práce navíc na mezinárodní úrovni, člověka to vždy
posune zase o kus dál.
Co myslíš, že tě restaurátorství naučilo pro
život?
Já se učím každý den. Při učení někoho jiného
je to vlastně nezbytnost. Největší poučení je
ale pro mě v tom, co jsme už nakousli. I když si
člověk v danou chvíli myslí, že dělá to nejlepší,
časem se může ukázat, že to byla z nějakého
důvodu chyba. Snažím se tedy neustále myslet na toho, kdo přijde za pár let či desetiletí restaurovat po mně. Přál bych si, aby nemusel říct:
„Co to tady restaurovalo za prase?!“ (smích)
Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D.
je proděkanem pro zahraniční spolupráci na Fakultě restaurování
Univerzity Pardubice s pracovištěm
v Litomyšli, kde zároveň odborně
působí v Ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita. V rámci univerzitních aktivit i při samostatné
činnosti pracoval na restaurování
mnoha nástěnných maleb, sgrafit
a mozaik po celé České republice
i v zahraničí. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací
a účastnil se národních i mezinárodních výzkumných projektů.
Nejvýznamnějšími tématy jeho odborného zájmu je zkoumání historických technik a materiálů nástěnných maleb, využití nanomateriálů
v restaurování nástěnných maleb
a omítek, či restaurování skleněných
a kamenných mozaik 20. století.
Svoje zkušenosti sdílí také na mezinárodní úrovni pořádáním konferencí
a workshopů. Také jeho žena se věnuje restaurování, a to knih. Mají spolu
tři děti.
86 příběh značky
PROSTĚ JSME
SE ROZHODLI
T
text_Martina Rychtarová |
O NEVZDAT
foto_Radek Miča
Obrovská společná motivace,
odhodlání nevzdat to a především
naprostá vzájemná důvěra.
I v tom je síla rodinné firmy, která
dokáže překonat spoustu drsných
momentů, v nichž by to
ostatní leckdy vzdali.
Když jim na začátku roku 2020 kompletně shořela výrobní hala i kanceláře, nikdo by se nedivil,
kdyby se majitelé výstavářské firmy Estetico,
bratři Roman a Antonín Kuchyňkovi, rozhodli s podnikáním skončit. Ale díky obrovské vůli
a zároveň silné podpoře okolí se firmě podařilo
přestěhovat do náhradních prostor. S chutí porazit následky požáru a vrátit se do původně skvěle rozjetého roku obnovilo Estetico v rekordním
čase výrobu. „Zodpovědnost vůči zákazníkům,
kolegům, spolupracovníkům a bankám nám nedovolila to vzdát. Záhy přišla veliká solidarita od
rodiny, kamarádů a partnerů, obrovská psychická vzpruha, díky které jsme měli sílu to zvládnout. Vzhledem k našemu pracovnímu zaměření
jsme celý život pracovali ve stresu, tak jsme alespoň znali svoje limity,“ říká starší z bratrů Roman.
Především měli jeden druhého. Když postavíte
svůj business na spolupráci s bratrem, je tím,
co drží firmu pohromadě za každých okolností,
naprostá důvěra. „Jde o absolutní důvěru v těch
nejzákladnějších věcech. Samozřejmě máme
leckdy jiný pohled na řešení jednotlivých úkolů,
ale to hlavní, důvěra a vzájemné si krytí zad, zůstává,“ zdůrazňuje Roman. „Pracujete s někým,
na koho se můžete stoprocentně spolehnout.
A kdyby tohle neměla být pravda, tak už na ničem
jiném nezáleží,“ dodává Antonín.
Bez vlastní haly a bez práce
Jenže hned poté přišla další velká stopka –
v půlce března se zavřel svět kvůli pandemii covidu. A pro výstavářskou firmu to znamenalo, že
zůstala bez práce. Kamiony plné materiálu pro
stavbu nákladných expozic významných klientů na důležitém veletrhu v Německu se vrátily z hranic zpět, zastavily se práce na dalších
akcích a nové objednávky přestaly přicházet.
Taková kadence ran osudu by nejednoho podnikatele dovedla přinejmenším k sebelítosti, tou
ale bratři Kuchyňkovi netrpí, naopak. Usazeno
v náhradních prostorách a se zkušenostmi
a dovednostmi z produkce se Estetico rychle
přeorientovalo na realizaci interiérů. „Soustředili jsme se na zvládnutí krize způsobené ztrátou veletržních zakázek a mysleli jen na to, jak
dál přežít,“ říká Antonín.
Znovu na vlastích nohou
Mezitím uzrály plány na postavení nové výrobní haly. Haly, která se měla stát symbolem
nové éry Estetica. Ovšem aby se začalo stavět,
muselo se zbourat to, co zůstalo po požáru.
Aby se mohlo bourat, muselo být dokončené
vyšetřování požáru. Než se vyšetřování ukončilo, pojišťovna neuvolnila žádné prostředky.
A když nejsou peníze ze zakázek, není z čeho
financovat ani demolici, natož novou stavbu...
Silné odhodlání a trpělivost opět udělaly své
a jednoho dne byl vyčištěný pozemek, vydané
stavební povolení, první peníze z pojišťovny
na účtu a začalo se stavět. Část stavby probíhala svépomocí jako náplň práce pro vlastní
zaměstnance. A doslova do roka a do dne od
rozhodnutí stavět se Estetico začalo stěhovat
do nového.
New Era
Ukázalo se, že výroba interiérů není úplně stoprocentní náhradou za veletržní zakázky, a tak
začali bratři hledat alternativní výrobní program. Po řadě brainstormingů společně s dceřinou společností Arkadia se Estetico propojilo
87
s designérem Jiřím Broschem a vznikla myšlenka
na produkci modulárních staveb, které již měl
designér v různých fázích úvah či prototypů.
Vznikl tak nový sortiment malých staveb s velkým
potenciálem. Elegantní Food Boxy pro stánkový prodej jídla či jiného zboží, modulární domky
pro startovací, sociální nebo víkendové bydlení,
futuristické kopule pro glamping...
Povstali z popela
Zatím není vyhráno, ale osmnáct měsíců po požáru
a šestnáct měsíců od ztráty původního předmětu podnikání stojí Estetico pevně na nových
základech. Kanceláře i výroba jsou v nové hale,
dokončují se velké interiérové zakázky (mimo
jiné i pro společnost USSPA, která jako tradiční klient zareagovala na situaci tak, že zadala
Esteticu velký podíl prací na rekonstrukci kancelářské budovy). Kromě interiérů se postupně
plní výroba modulárními stavbami – cílem je jejich
sériová výroba.
„Současnost je mimořádně náročná, ale cítíme,
že jdeme správným směrem, i když je před námi
ještě spousta dřiny. Poté, co jsme se rozhodli
ukončit výstavářskou činnost, hledáme opět své
místo na slunci. Vyvíjíme nové produkty a je to
hodně zajímavá a pestrá práce,“ říká s optimismem Roman. „Nový název a logo ESTETICO New
Era hovoří za vše,“ dodává s úsměvem Antonín.
Obnova se stala pro bratry Kuchyňkovy skoro
na dva roky hlavním tématem každodenních
myšlenek a činů. Je to inspirativní příběh o neobyčejné sounáležitosti, vzájemné důvěře, silné
touze a vůli nevzdávat se. Estetico dokázalo
téměř nemožné a dnes stojí na prahu zcela
nové kapitoly.
88
RELAX
NA
text_redakce | foto_archiv hotelů
CESTÁCH
Cesta bývá mnohdy cíl, ale ruku na srdce, zastavit
se na chvíli v příjemně vybavené destinaci je blaho.
Pohyb si můžete užít i tam, ať už třeba pozorováním
nezastavitelné řeky nebo při sportovním výkonu
na golfu. Pár takových míst jsme pro vás vybrali,
ve všech si navíc můžete dopřát i relaxaci
ve spa vaší oblíbené značky.
Svachovka
Uprostřed čisté přírody v osadě Svachova Lhotka stojí na samém konci
cesty hotel Svachův dvůr. V areálu na hosty kromě ubytování a restaurace čeká milé překvapení v podobě destilérky, pivovaru a čokoládovny,
kolem se pak vlní golfové hřiště umístěné v meandru řeky Vltavy. Navíc je
to odtud jen pár minut jízdy do centra Českého Krumlova. O program na
aktivní dovolenou tak není nouze, obzvlášť když ho každý den můžete
zakončit v novém wellness, kde nechybí ani vířivka Arena s výhledem do
přírody.
Panaroma Golf Hotel
Lákadlem Kácova býval od 15. století místní pivovar, nějaký čas už
ale věhlas městysu na břehu řeky Sázavy zajišťuje 27jamkové golfové hřiště Panorama Golf Resort. To se pyšní také novým elegantním
wellnessem, kde mohou nabírat síly nejen golfoví náruživci. Ubytovat
se je možné v pokojích přímo v klubovně nebo přilehlých bungalovech. Po odpoledni stráveném v bazénu, sauně či páře, na thajských
masážích nebo ve vířivkách Dino a Divan si můžete být jisti, že zítra to
bude létat skvěle.
Scholzův mlýn
Příroda, klid, procházky a atmosféra zapomenutého kraje daleko od civilizace čeká hosty Scholzova mlýna v Orlických horách. Mlýn z 19. století,
který nyní nese jméno po svém posledním mlynáři, byl kdysi posledním
popisným číslem obce České Petrovice. Kompletní rekonstrukci dokončili majitelé před šesti lety, ale teprve letos se ho rozhodli nabídnout
k rekreaci. Zpěv ptáků, vůni horských luk, zurčení potůčku a klapot mlýnského kola doplňuje možnost relaxace ve spa Lyra umístěné v úplném
soukromí pod kamennou klenbou. A jestli i tady zatoužíte po golfu, pak
do Dobrouče je to pouhá půlhodinka.
zajímavé destinace
89
Sněžka Royal Penthouse
A ještě jednou hory, tentokrát majestátné Krkonoše. Také odtud je to kousek na golf, a to na Mladé Buky, největším lákadlem jsou ale v Peci lyžařské svahy. Na ty vás dokonce z penthousu dovezou privátní dopravou. Ta
nejlepší péče a vybavení totiž čeká hosty moderního Grand hotelu Hradec
v jejich 155 m2
velkém dvoupatrovém Sněžka Royal Penthouse. Hýčkat vás
budou od první chvíle, kyticí na uvítanou počínaje a umytím auta konče.
O nezapomenutelné zážitky se postarají panoramatické výhledy přímo
z vířivky Aston na terase.
Psaly jsme si v září, ona v autě na cestě
z Prahy po pracovních schůzkách, já
doma na zahradě právě po návratu z Prahy.
Nečekaně teplý a slunečný den působil po
brzkém a výrazně studeném nástupu podzimu
povzbudivě. Ve vzduchu byla cítit naděje,
minimálně mezi námi dvěma. Bylo před volbami
a obě jsme doufaly, že jejich výsledek přinese
kýženou změnu a naději pro návrat morálních
principů nejen do politiky. A ještě jedno téma
viselo ve vzduchu. O Danuši, nejmladší české
rektorce, se poslední dobou spekuluje jako
o kandidátce na prezidentku. Ať už to dopadne
jakkoliv, není vůbec špatná představa být
reprezentováni zase jednou někým, za koho
se nemusíme stydět, naopak mít klid a jistotu,
že podstatné hodnoty mají v naší zemi opět
zastání. Možná nazrál ten pravý čas mít
v čele země ženu, navíc někoho, kdo přes své
mimořádné ekonomické znalosti chápe, že
podstata státu a národa tkví v hodnotách,
že ekonomika je klíčová, ovšem bez morálky
se společnost daleko nedostane.
NAUČIT SE
NASL
sms rozhovor _Kateřiny Kadlecové s Danuší Nerudovou | foto
O
_Jan Pelikán
UCHAT
91
92
Dnes je tak krásně! Svět je hned
veselejší, když svítí slunce, taky je
víc energie na práci, všechno jde
lépe od ruky... taky to tak máš?
Poslední dobou mám pocit, jako
by tahle esence života nebyla
úplně samozřejmá, že se k ní
staví otazníky...
Přesně tak to cítím. Je to o to
závažnější, že se to nedá naučit
a rychle změnit. V tom musí
člověk vyrůstat a žít. Tohle se
učí následováním vzorů...
rodina / škola / stát
To je hezké. Co pravda a láska?
Co potřebuješ k životu?
Jasně. Sluníčko je základ dobré
nálady.
V té lásce je vše. Láska k rodině,
láska k pravdě, láska ke svobodě,
láska k práci...
Ano. Poslední dobou vytahujeme
jiné věci, abychom zakryli, že
vlastně máme krizi základních
hodnot.
Vzory a inspirací. Kolik máš lidí
ve veřejném prostoru, kteří tě
inspirují?
Svobodu a lásku.
sms rozhovor
93
U nás? Teď aktuálně? V garnituře
vládnoucí posledních osm let
nemám rozhodně nikoho.
Přesně tak. Lidé, jejichž názory
stojí zato poslouchat a taky se
třeba s nimi přít a diskutovat...
Diskuse je důležitá věc. Nikam člověka neposune, když s ním všichni
souhlasí. Férová konfrontace je
pohon.
Věřím, že inspirativních vzorů je
v naší zemi hodně. Jen čím víc to
dominantní křídlo křikem schovává
to, jak hodnoty pošlapává, ti důležití a potřební jsou méně vidět...
a taky je asi méně baví zkoušet
se prosadit a překonávat všechny
ty podpásovky. Mířím hlavně do
politiky a veřejného prostoru,
tam je to markantní.
A to je právě to. Chybí nám lídři,
co inspirují, lídři, co jsou vzorem,
morální autority.
Ano, konstruktivní, nikoliv manipulativní, diskuse je ve společnosti
potřeba.
No ve veřejném prostoru se
diskutuje. Jenže namísto konstruktivních diskusí jsme spíše
svědky destrukce a toho, že ten,
kdo má jiný názor, je považován za
nepřítele.
Namísto, abychom se snažili ho
pochopit.
94
A to je obzvlášť škoda.
Jak z toho ale ven?
Souhlasím. A ještě méně to baví
ženy.
Za mne je důležité naučit se naslouchat. My se neposloucháme
v tuto chvíli. Všichni vedeme monolog o své pravdě a nesnažíme
se naslouchat a pochopit druhé.
To je rozhodně podstatné, vlastně
ve všech druzích vztahů. Jenže
je také důležité, aby ten, co něco
říká, také něco sděloval.
Kde vezmeme lídra?
V to věřím a doufám. Ale zároveň
si myslím, že je potřebujeme teď,
hned :-) Už moc dlouho se nám
hodnoty vytrácí. A přitom je to
základ, který nás má a může jako
národ spojovat, abychom byli silní,
úspěšní... a šťastní.
Každá krize rodí lídry.
Já myslím, že vzniknou i u nás.
Souhlasím.
95
Píšeme si před podzimními volbami. Až rozhovor vyjde, budeme
už vědět, jak moc jsme se přiblížili
cestě ven z krize hodnot. V tuto
chvíli mě preference trochu děsí
- to, že někdo lže a krade, není pro
spoustu lidí diskvalifikace...
To ano. Taková atmosféra není
prospěšná vůbec ničemu, nahlodá to celou společnost. To vnímají
už děti ve škole.
Nestabilita u nás pramení z nevyzpytatelnosti představitelů státu
v nejvyšších patrech, prezidentem počínaje. Když neplatí základní hodnoty, není o co se opřít,
vytváří to nejistotu ve společnosti. Přitom právě prezident by
měl hlavně spojovat společnost...
Nebo co je podle tebe klíčová
úloha hlavy státu?
Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně nás čeká hodně nestabilní
prostředí.
A ta politická nestabilita bude
samozřejmě hodně ovlivňovat
podmínky k podnikání.
Prezident je opravdu důležitá
funkce. Odhlédnu-li od toho, jak
je vykonávána v tuto chvíli, tak
základní rolí je právě vytvářet tu
stabilitu. Spojovat politickou scénu, ukotvovat ČR geopoliticky na
mapě. Jmenovat do čela důležitých úřadů skutečné odborníky...
atd. A v neposlední řadě naslouchat všem. A komunikovat. Být
tu pro lidi. Všechny. Ne jen
pro někoho.
96
Být tady. Vždyť my už hodně dlouho vlastně ani prezidenta nemáme. Tohle je smutný lidský příběh,
ale odnášíme ho my všichni.
Kam myslíš, že by naše malá
země měla patřit?
To naprosto souhlasím. Chtělo by
to ale také nějakou vizi. Jak myslíš,
že bychom se měli jako země
profilovat?
Tleskám! To je vyváženost svobody a zodpovědnosti. Do takového
státu budu ráda odvádět daně :-)
Myslím, že by nám navíc prospělo
nějaké sebeurčení. Zdravé národní sebevědomí...
Do Evropy a NATO. Pro zemi malou
jako my jsou spojenectví a partnerství klíčová.
Já osobně mám vizi země, která je
odolná vůči krizím a zároveň přívětivá, a ne arogantní vůči lidem,
kteří v ní žijí. Mám vizi štíhlého
flexibilního státu, který tu je
pro lidi a poskytuje kvalitní
veřejné služby.
Je k tomu ale velmi dlouhá cesta.
Dlážděná pokorou, která je v tuto
chvíli nedostatkové zboží.
97
Mluvíš mi z duše.
Náročné je, že lidi obecně nemají
rádi změnu, jsou apriori ke změnám nedůvěřiví. Jak to
nastartovat?
Naděje! To je klíčové slovo. Nevede k ní cesta přes pochopení,
že aktuální stav a nabourané
hodnoty nejsou dobře, že to není
standard nám prospěšný?
Jak vysvětlit, že než točit kolem
štěstí je lepší se o to štěstí
přičinit?
To je chytré. Podpořit a umožnit
důležitost každého jednotlivého
člověka.
Vrátím se k tomu lídrovi - ty jsi lídr,
řekla bych praktikující lídr :-) Co
tvůj tým, máš se o koho opřít?
Píšeš to přesně. Je to o tom
nadchnout lidi a získat je pro změnu. A to může jen lídr s charismatem, za kterým lidé půjdou. Ten,
který dá naději ostatním.
No dát všem možnost „být slyšen‟.
Ujistit, že každý jeden dílek skládačky se počítá.
Ano, vede.
98
Rodina je základ... i z pohledu hodnot, kolem kterých se stále točíme. Odkud pramení ta krize, vždyť
rodiny nejsou obecně v krizi?
Na tom je ale zase povzbudivé,
že ukáže příležitost pro zlepšení, změnu k lepšímu. Mě tohle
ohromně nakopává, i když to
nejdříve třeba bolí.
Už jsme nakously ženský element.
Možná právě tahle situace je
přesně ta, ze které tu cestu lépe
najde a naformuluje ženská, co
myslíš?
Jako v rodinách, tam jsou spíš
mámy ty, které rodinu semknou,
pohladí, pofoukají bolístky a pak
povzbudí k další cestě. Nepotřebujeme něco takového?
Mám to štěstí, že mám. Mám
skvělou rodinu a to je základ.
A jako rektorka mám na univerzitě
skvělý tým.
Myslím, že ano. Lidé už konečně
chtějí pocit klidu a bezpečí.
Dle mého ta krize pramení
z toho, když dlouho společnost
není ohrožena a má falešný pocit
bezpečí.
To bylo do covidu. Pak přišel covid
a jako katalyzátor odhalil vše, co
nefunguje.
Krize vždy odhalí to, co nefunguje.
Je to možné :-)
Tak to máme úplně stejně.
ekonomka, vysokoškolská
pedagožka a rektorka
Narodila se 4. ledna 1979 v Brně. Vystudovala obor hospodářská politika a správa
na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity, kde posléze působila
jako proděkanka a vedoucí Ústavu účetnictví a daní. V roce 2018 byla jmenována
předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody. V témže roce byla jako historicky
první žena zvolena rektorkou Mendelovy
univerzity a stala se zároveň nejmladší
rektorkou v ČR. Svůj rektorský mandát
pro další období již letos neobhajovala,
je připravena postavit se čelem novým
výzvám mimo univerzitu. Mluví se o ní
jako o možné prezidentské kandidátce.
S manželem Robertem, který je úspěšným právníkem, mají dva syny.
PROF. ING.
DANUŠE
NERUDOVÁ, PH.D.
99
100 život ve stylu
život ve stylu 101
JÍDLO
ZE STATKU
text _Veronika Prudilová | foto_Jaroslav Plocek
Napadlo vás někdy nad talířem s dobře propečeným
steakem přemýšlet o krávě, ze které maso pochází?
Jestli byla z daleka, jak si asi žila, kde se pásla a kdo
a jak se o ni staral? A proč to maso chutná zrovna tak,
jak chutná, a jestli na to mělo vliv, zda kráva vyrostla
v chlévě či byla venku na pastvě? Spojit si tyto aspekty
dohromady dává smysl, ono totiž z krávy, která se
denně pásla v malebné krajině a hřálo
ji slunce, je maso „šťastnější“.
102
Skutečně se ukazuje, že chovatel, který ke svým
zvířatům a k přírodě přistupuje s určitou dávkou
etiky a pokory, produkuje kvalitnější maso. U něj
jsou totiž zvířata spokojenější. O tomhle všem
nás ujistili manželé Jana a Michal, kteří kromě
svých životů spojili i svoje znalosti a nadšení
pro gastro. Pokračují společně se svou rodinou
v tradici chovu skotu a prodeje prvotřídního hovězího masa.
Na začátku bychom ale za vším našli Janina otce,
doktora veteriny Petra Krontoráda, který už
v devadesátých letech minulého století rozjel
se svojí firmou první embryotransfery skotu
v Čechách a jezdil po celém světě předávat svoje
zkušenosti. Jeho prosperující firma a touha po
vlastní produkci kvalitního hovězího masa ho
v roce 2003 dovedla k rozhodnutí koupit vlastní
prostory k podnikání. Prastarý, ale krásný statek
v Dolní Sloupnici se tak stal od toho okamžiku
celé rodině i místem pro život. Stavení všem učarovalo svou malebností, polohou a umístěním
v krajině, která se ukázala být ideální i pro chov
dobytka. Tady se pasou na čerstvém vzduchu
a slunci jejich kravky plemen Hereford, Limousine, Charolais, Čestr, Masný Simentál a Angus.
Jak šel čas, začala se do chodu rodinné firmy stále více zapojovat Jana. Firmu obohatila především
svými znalostmi o způsobech zrání masa a jeho
uchování pomocí vakuování. Mnoho zkušeností
načerpala i při stážích v prvotřídních restauracích
ve Francii a také v pražské zážitkové restauraci
La Degustation Bohême Bourgeoise. Právě tady
se Jana setkala s japonským hovězím masem
typu Wagyu. To se v té době do restaurace dováželo z Austrálie a servírovalo se hostům jako
nejluxusnější masová delikatesa. Specificky
mramorované steaky v té době ještě nikdo moc
neznal.
Díky tomu, že Janina rodina už tehdy měla po
celé zemi pověst významného a prověřeného
chovatele skotu, majitelé pražské „degustárny“ zasadili semínko jejich budoucí vzájemné
spolupráce v chovu a odbytu právě pro tento
druh exkluzivního masa. Rodina nemusela dlouho přemýšlet o tom, jestli se sama pokusí odchovat si tento druh jedinečného plemene. Šli do
toho, že to zkusí. Krontorádovi importovali první
embrya Wagyu v roce 2012 z americko-japonské farmy v USA. „Přenosy embryí dopadly velmi
dobře, kvalita byla velmi vysoká,” vzpomíná Petr
Krontorád. Na začátku je potřeba zvolit ideální
a kvalitní výběr rodičovského páru. Potom šlo
o dodržení zásad odchovu, to znamená dlouhodobý pobyt na pastvinách s matkou, ustájení
na volno, mírný pohyb a výkrm zdravotně
nezávadnými krmivy. „Důraz na etické zacházení při přepravě a porážce je neméně
významnou nutností. V případě Wagyu je nesmírně důležitý vlídný přístup ke zvířatům,
trpělivost a minimum stresu. Chovatel jim
musí dopřát čas,“ doplňuje Petr Krontorád.
V průběhu času to ovšem nebyly úspěchy pouze firemní, ale i osobní. Jde přece jenom o rodinný podnik a rodina je základ všeho. Do ní v roce
2016 přibyl Janin manžel Michal, který do konceptu rodinného gastro podniku přinesl i své znalosti
a zkušenosti z dlouholetého zahraničního působení v luxusních restauracích a hotelech. Zapojil
se do prací na farmě s naprostou samozřejmostí
a odhodláním sobě vlastním. Spolu s tchánem
jsou těmi hlavními dohlížiteli nad oplodněním,
březostí krav a samotným porodem telat. Za
krátký čas za Michalem přijel za Slovenska i jeho
bratr s manželkou. I jim učaroval způsob života,
okolní příroda a rodinná soudržnost na statku.
Zůstali zde usazeni natrvalo. Přirozeně a rádi se
stali součástí farmy. Počet lidí v rodinné firmě se
tak ustálil na čísle šest. To, že si práci na statku
a kolem zvířat dělají sami, podle svého nejlepšího
vědomí, považují za to nejdůležitější. Chtějí mít
nad vším absolutní dohled. Už od začátku neponechávají nic náhodě, pečlivě si vybírají matky
i embrya budoucích telat. „Například Česká straka, to je super matka. Ta vychová tele, ať je černé
nebo bílé,“ říká Jana. Náhodě se neponechává ani
samotná březost a doba porodu. Když nastává
doba otelení, Michal má krávu pod neustálým dohledem on–line kamer ve dne v noci. Tak, aby vše
proběhlo bez komplikací. Tele zůstává první rok
u maminky a saje mléko, až potom je odstaveno
a dokrmováno speciálně upravenou vitamínovou
směsí, aby maso mělo hodně svalového tuku. Ten
je u Wagyu plemene tím hlavním nositelem chuti.
Vypiplat jeden kus Wagyu zvířete trvá dlouhé
3 roky. Jak už bylo řečeno, všechno chce svůj čas.
Tady člověk neznalý chovu skotu zjišťuje, jak
je potřeba mít vše řízené a dopředu naplánované. Jen tak se rodinné firmě ze Sloupnice
daří produkovat maso, které má svoji specifickou chuť a je vyhledávanou delikatesou po
celém světě. Díky všem těmto aspektům se
stali dvorními dodavateli této jedinečné suroviny do řetězce restaurací Ambiente. Jak
rádi říkají, maso mají pod dohledem od embrya
po vidličku. Dnes tvoří podíl chovu plemene
Wagyu na farmě až 30 % všech druhů plemen.
Není to ale jen produkce hovězího masa. Jana
s Michalem stojí také za celkovým konceptem
dalšího rodinného projektu „Prodeje ze statku“.
Také do něj vkládají všechen svůj um, čas, znalosti a hlavně srdce. Kromě masa vlastní produkce, v obchůdku zřízeném přímo ve statku,
prodávají regionální potraviny. Aby si našli dodavatele ostatních regionálních potravin, o něž by
obohatili svůj obchůdek, objížděli z počátku food
festivaly. Pečlivě ochutnávali a vybírali delikatesy, za které by se mohli i sami postavit a byly jim
blízké přístupem producentů, výrobou a regionalitou. Stali se z nich hotoví gastro nadšenci.
V současnosti se výrobci a farmáři sami hlásí
a chtějí se stát součástí portfolia nabízených regionálních dobrot v jejich obchůdku. Dnes najdeme na statku pravidelnou nabídku ručně dělaných těstovin, marmelád, čokolád, sýrů, chleba
nebo limonád. Tady srdce a oko plesá a chuťové
buňky mají napilno. Lidé pro kvalitní domácí hovězí maso a další pochutiny přijíždějí z dalekého
okolí.
A myšlenka není u konce. Dalším jejich společným krokem, který bude zapadat do celkového gastro konceptu, je malá útulná hospůdka.
Nebude nikde jinde než ve starobylých, citlivě
zrenovovaných prostorách statku. Tady bude
Michal předvádět svůj um vinného párování,
které se naučil při svých zahraničních cestách.
O dobré jídlo se zase s nadšením postará Jana
s maminkou a se švagrovou. Jak je vidno, všichni
ze statku ušli velký kus cesty, ale rozhodně ještě
nejsou na konci.
život ve stylu
106
Co si z kvalitního hovězího masa uvařit a jak využít
dobroty ze statku? Vyzkoušejte regionální recepty
z oblíbené Kuchařky pro vnučky od Elišky
Maixnerové z nedaleké Dobrouče.
recepty
foto_Vít Mádr, Jaroslav Plocek
recepty 107
ROŠTĚNKY
PODLE HANKY
Nakrájíme si drobně 1 velkou cibuli, 2/3 dáme stranou a 1/3 do kastrolu. Po obou stranách naklepeme 4 plátky hovězího roštěnce, po
obou stranách osolíme, opepříme a pomoučníme hladkou moukou.
K cibuli na kastrol přilijeme olej, rozpálíme ho a plátky v něm rychle po
obou stranách opečeme, vyndáme na talíř a do tuku přisypeme zbylé
2/3 cibule, necháme zesklovatět, plátky na cibuli vrátíme, podlijeme
tak, aby bylo maso ponořené, přidáme na špičku nože tymiánu
a hrst sušených hub. Dusíme pod pokličkou při snížené teplotě do
změknutí. Pak šťávu dochutíme solí.
TELECÍ MASO
S KRUPICOVOU
NÁDIVKOU
Jakékoli telecí maso i s kostí dáme osolené, s kouskem másla a podlité vodou
péct pod pokličku do trouby. Když je maso upečené, vykostíme ho. Pak si uvaříme
krupicovou kaši. Dáme svařit 1 I mléka se špetkou soli a plátkem másla. Do
vařícího mléka vsypeme 140 g hrubé krupice a za stálého míchání na mírném
ohni vaříme 8–10 minut. Pak odtáhneme z tepla a vmícháme do kaše vypečenou
šťávu z masa, 3 středně velké kuličky nového koření umleté nebo utlučené
v hmoždíři, 4–6 vajec, podle chuti sůl a dobře promícháme. Na dno kastrolu, ve
kterém se peklo maso, dáme plátky másla, stejnoměrně poklademe masem
a zalijeme krupicovou nádivkou. Navrch položíme několik lístečků másla a dáme
do trouby bez pokličky do růžova zapéct. Jíme bez přílohy.
Přílohy
rýže, bramborová kaše, brambory nebo těstoviny
108 recepty
DYCKY
VAJÍČKA
vejce
na měkko
doba vaření 5 - 6 minut
na hniličku
doba vaření 7 minut
na tvrdo
doba vaření 9 - 10 minut
Tak jednoduchá věc a našlo by se tolik teorií k postupu. Někdo
dává vejce do studené, jiný do vroucí vody. Někdo přidává do
vody ocet, jiný propichuje kulatou špičku vejce, aby vajíčka
nepraskla. Doba varu je vždy přibližná, protože kromě zmíněných okolností nakonec závisí třeba i na velikosti vajec nebo
dokonce na nadmořské výšce. Dobré je vajíčka předem vyndat
z ledničky, aby se ohřála na pokojovou teplotu. Do vroucí vody
je pak opatrně vkládáme pomocí lžíce. Od té chvíle meříme čas.
109
básně_Tomáš Bank | text_Kateřina Kadlecová | foto_Lukáš Pelech, Kateřina Kadlecová
Svou poetičností již naše země inspirovala nejednoho básníka. Mnohé skvosty
české poezie opěvující konkrétní místa bývají citovány ve slavnostních chvílích,
ale jak se ukazuje, těch příležitostí k troše poezie může být mnohem více.
Golfové hřiště zasazené do malebně zvlněné krajiny podhůří Orlických hor totiž
dovedlo k básnění i sportovce. A tak zatímco se běžně hráči s golfovým hřištěm
a taktikou hry na jednotlivých jamkách prvně seznamují s birdie kartou v ruce,
hřištěm v Dobrouči je provedou básně. Osmnáct jamek, osmnáct básní od
Tomáše Banka.
Trenér alpského lyžování Tomáš Bank tráví celé zimy ve velehorách se svou svěřenkyní Ester Ledeckou, v létě se
pak s oblibou kochá na golfu českou přírodou. Členem golfového klubu v Dobrouči je spolu se svou rodinou od
jeho založení a hřiště proto zná důvěrně. Převádět životní zážitky do humorných básní je Tomášovou oblíbenou
kratochvílí a výborně jí baví každou společnost. Pár z jeho poetických návodů na zdolání dobroučských jamek
jsme vybrali i pro vás. Pravda, alespoň lehká golfová průprava je k jejich plnému vychutnání podstatným předpokladem.
KRÁSNÁ
ZEM TO NA
POHLED
golf
110
JAMKA 2
Drajv tady doprava vyšlete,
tím vodě vlevo se vyhnete.
Nemusím studovat matfyzy,
abych hrál napravo od břízy.
Prostě, abys měl birdie na tomto esíčku,
to musíš vystřílet pěkných pár kyblíčků.
Máme tu první skutečnou prověrku,
musíš se soustředit nejenom na délku.
Tady je krása, když přes vodu letí,
bohužel nezřídka je to až třetí.
A když za půl hodiny míč z lesa je venku,
nejradši zabil bys Jakuba Červenku.
JAMKA 8
(pozn. Jakub Červenka
je architekt hřiště)
111
Po celé levé straně
dróčkaři platí daně.
Fejdaři se radují a křepčí,
zahrát tu doprava trochu je lepčí.
Pokud rád slajsuješ a hraješ-li nalevo,
vytáhni železo, nesahej na dřevo.
JAMKA 3
112 fejeton
FLY
text a foto
WITH ME
_Joachim Dvořák
Hans Christian Andersen kdysi napsal,
že cestování je život. A měl pravdu. Každá
výprava, výlet, cesta mají v sobě rozměr
něčeho vzrušujícího a nového, co nás
posouvá dál – přesto, že se vracíme
mnohdy na stejná místa.
Narodil jsem se v době, kdy se do zahraničí dalo
cestovat leda tak k Balatonu nebo na Rujánu, kde
bylo vždycky studené moře. A jako mnoho mých
vrstevníků jsem úžasná dobrodružství prožíval
pouze na stránkách starých cestopisných knih
a mapa mého školního globu byla od prstů úplně
odřená. Když jsem poprvé v létě 1990 jako student objel vlakem kus Evropy, bylo to nádherné.
Psal jsem si a kreslil cestovní deník a všechno, co
jsem tehdy do sebe nasál, si pamatuji dodnes.
Cestování je pro náš život podobně důležité
jako další činnosti, které rozvíjejí představivost,
schopnost orientovat se a umění řešit nečekané situace. Je to důvod, proč snít, toužit a těšit
se. Spíš než pro nás dospělé jde o činnost nezbytnou pro naše děti, protože kultivuje jejich
osobnost a učí je respektu a samostatnosti.
To, co do sebe děti nasají v mladším školním věku, zásadně formuje jejich budoucí vztah k životu. Svět je pestrý – a i když je cizí a odlišný od
toho našeho, děti by měly vědět, že se ho nemusí
bát. Také je to argument, proč se učit cizí jazyky
a chtít rozumět jiným kulturám.
Jako staršímu tatínkovi se mi před jedenácti lety
narodila dcera Mia. Tehdy jsem opustil svůj poněkud bohémský život a na všechno kolem sebe
se začal dívat z jiné perspektivy. Možná k tomu
přispělo i to, že se mi záhy rozpadla rodina, a tak
jsem s Miou trávil mnohem víc času, než bylo
obvyklé. Začali jsme podnikat výpravy nejen po
Čechách, ale i do zahraničí. Tatínek s dcerkou
ve střídavé péči – nebylo to běžné a občas jsme
naráželi na neporozumění. Proč vůbec s malým
dítětem jezdit tak daleko, když si to stejně nebude pamatovat. Ale já věděl své.
Chce to mít i odvahu a drzost ukrojit si ze svého
komfortu a vědět, že všechno většinou dopadne
jinak, než jste plánovali. Zjistíte, že nemá smysl
se trápit přesným itinerářem a začnete se dívat
na věci okolo vás z jiné perspektivy. Třeba z výšky
devadesáti centimetrů najednou vidíte město,
kde jste byli už mnohokrát, úplně jinak. Jinak se
pracuje také s časem. Když se na to naladíte, je
to inspirativní i pro váš vlastní život. Mnohokrát
jsme potkali rodiny, které někam pospíchaly
a děti za nimi vlály. V tom je ten rozdíl, když si to
nastavíte jinak a svět objevujete očima dítěte.
Tenhle vzkaz jsem chtěl poslat ke čtenářům:
Čas strašně rychle utíká a děti jsou malé jenom
chvíli. Nenechte si čas zmizet mezi prsty a nebojte se s nimi vyrazit kamkoli. Neprošvihněte tu
dobu, kdy můžete být jejich prvním „Průvodcem“.
Proto vznikla KNIHA NA VÝLETY, která v sobě
nese DNA časopisu Raketa, kvůli jehož čtenářům
jsme téměř šest let cestovali. Z každé výpravy jsme pořídili reportáž. Naše kniha obsahuje
celkem 21 výletů po evropských městech a jako
bonus výlet do New Yorku. Města jsou řazena tak,
jak jsme je postupně navštěvovali – začínáme
v Benátkách a končíme v Ženevě.
Chtěli jsme ukázat to nejzajímavější z toho, co
jsme na cestách viděli a zažili na vlastní kůži. Cesty bývají klikaté, ale je dobré vědět, že se nakonec vždy vyplatí neuhýbat a jít rovně, i když je to
mnohdy přes překážky. Děti získávají sebevědomí
právě tím, co společně prožijí se svými rodiči. Život je krásný, když si zachováme naději, že je vždy
na co se těšit. Šťastnou cestu!
114 tipy na dárky pro děti
Pianino P 125
Karafa H2O
cena: 3 239 Kč
Hodinky MIG 15
Židle Petit
cena: od 3 660 Kč
115
Ilustrované reportáže z cest po městech celé Evropy, tak jak je zaznamenali během více než pěti let táta
s malou dcerou. Interaktivní kreslené stránky se zábavnými úkoly, praktické rady a tipy, které jinde nenajdete.
22 originálních výletů obsahuje trochu zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, ale i architektury, výtvarného umění
a gastronomie. Kniha, s níž se i z domova podíváte do světa.
tipy na dárky pro děti
Kniha na výlety
cena: 395 Kč
www.labyrintshop.cz
Autíčko
Grand Prix racing
cena: 1 190 Kč
www.arki.cz
117
text_Hana Hikelová | foto_Emanuele Mattera
DOLCE VITA
NA OSTROVĚ
VĚČNÉHO MLÁDÍ
„Léčivou moc darovaly Ischii vulkanické aktivity
spojené s nedalekým Vesuvem už v sedmém století před naším letopočtem. Počáteční obyvatelé,
Řekové z ostrova Euboia, tak byli pravděpodobně
prvními pacienty, když za pomoci termální vody
kurýrovali své šrámy utržené ve válce. K dokonalosti ale hydroterapii na ostrově dovedli Římané.
Vybudovali „thermae“ – lázeňské komplexy, kam
se z celé říše sjížděla zámožná klientela včetně
císařů. Teď stačí sednout do letadla, v Neapoli
nastoupit na trajekt a po 80 minutách plavby
vystoupit v přístavu Ischia Porto.
V přístavu už na mě čeká místní průvodce Sebastiano a prohlídka zeleného ostrova může začít!
Cestou k moři projíždíme lesem a pak terasovitými vinicemi oddělenými nazelenalými kamennými
zdmi. Copak tady už vidím všechno zeleně? Ne,
prý jde o lávové kameny, takzvaný zelený tuf.
Hned si znovu uvědomíte, že jste na sopečném
ostrově, byť je vulkán Monte Epomeo, nyní nejvyšší hora Ischie, vyhaslý. Někde v nitru země je
ale tato zóna pořád spojená s Vesuvem. I odsud
ho v dálce vidíte, jak se hrozivě tyčí nad Neapolským zálivem. „Sopka dala Ischii život, přinesla
sem smrt a teď přináší věčné mládí,“ říká Sebastiano. Právě vulkanické činnosti totiž vděčí zdejší
lidé za více než stovku termálních a minerálních
pramenů a za léčivé bahno, které využívají snad
ve všech lázeňských zařízeních tady na ostrově.
Už staří Řekové a Římané věděli, že nejlepší léčbou pro
duši i pro tělo je „sanus per aquam“ – tedy „léčit skrze
vodu“. A když v Tyrhénském moři, jen 33 kilometrů
od Neapole, objevili ostrov Ischia, věděli, že narazili
na přírodní zázrak. Na ostrov věčného mládí. Ostrov
v Neapolském zálivu je totiž jediným místem v Evropě,
kde podzemní vrstva ukrývá největší koncentraci
termálních a minerálních pramenů. Na ploše
47 kilometrů čtverečních vyvěrá z hloubky
350 metrů přes sto léčivých pramenů
a celý ostrov je tak bez nadsázky
největší spa v Evropě.
cestování
118
Ischia je vlastně malý zbytek lávového útvaru.
Kolem sopky Monte Epomeo vznikly široké trhliny
a tucty kráterů, zformovaly tak vrcholky, rokle
a také ostrov, na kterém stojí Aragonský hrad,
i poloostrov Sant´Angelo. Tuto krásu na malém
kousku země můžete obdivovat i dnes.
Oheň, voda, země a vzduch – všechny čtyři
přírodní živly se potkávají právě tady, na Ischii.
Horké prameny zde využívají všichni hoteliéři.
U každého hotelu či penzionu najdete speciální
termální bazén s léčivou vodou, jejíž teplota se
pohybuje od 28 do 40 stupňů Celsia. U bazénů
visí vždy cedulka s teplotou vody a doporučenou
dobou koupání. Pokud chcete při dovolené docílit
slíbeného efektu věčného mládí, rozhodně tuto
dobu dodržujte a nebuďte v termálu déle. „Místní lékaři doporučují po deseti minutách pobytu
v bazénu alespoň dvacet minut na lehátku na
sluníčku a pak tento postup opakovat alespoň
třikrát, a to každý den,“ říká Sebastiano a program na následující dvě hodiny je víc než jasný.
Léčivé účinky místních pramenů mimochodem
odborníci zkoumají dodneška. Navazují tak na
práci lékaře Giulia Iasolina, který první testy
místních termálních vod udělal už v roce 1588,
popsal přesné složení všech 103 pramenů a sepsal jejich terapeutické účinky. Hned poté Ischia
rozkvetla ve známé léčebné centrum. A to tak
proslulé, že si tady po bitvě u Aspromonte léčil
svá zranění vůdce italských vlastenců Giuseppe
Garibaldi.
Voda i zdejší bahno působí hlavně na artritická
a revmatická onemocnění. Především vás ale
zbaví únavy. Ne nadarmo je právě po tomto
ostrově pojmenována jedna z častých nemocí
– ischias. Nebojte se, housera si tady nepřivodíte, spíš vyléčíte. Ale pozor, vzhledem k tomu,
že se u nás běžně, i když nesprávně vyslovuje
„išias“, buďte opatrní při vyslovení názvu ostrova.
Hrdost zdejších obyvatel na tento zelený ráj na
zemi nezná mezí, a tak ostrovu říkejte zásadně
„iskija“.
To, že je Ischia ostrovem věčného mládí, se
podle místních dá i dokázat. Viděli jste někdy
v poslední době nejslavnější, nejúspěšnější
a pro mnohé Italy stále nejkrásnější italskou
herečku Sophii Loren? Tato více než osmdesátiletá dáma tráví minimálně měsíc v roce právě
zde. Užívá si termální lázně a bahenní terapie.
Tedy procedury, kvůli kterým jezdili na Ischii už
římští císařové Nero a Caligula, slavný Michelangelo (ten tady ale prý obdivoval hlavně krásnou
básnířku Viktorii Colonnu, maželku Ferdinada
D´Avalos, kterému patřil Aragonský hrad) a dnes
sem kvůli nim jezdí na dovolenou britský princ
Charles, německá kancléřka Merkelová nebo Liz
Taylor. Svoji vilu Colombaia, kde je dnes museum, zde měl i světoznámý italský režisér Luchino
Visconti, který pro film objevil Claudii Cardinale
a na ostrově hostil Alaina Delona. Ischia je mimochodem vítaným cílem filmařů z celého světa
– třeba ve Foriu najdete kostel záchrany Santa
Maria del Soccorso zasvěcený všem námořníkům
a rybářům, který proslavil hlavně americký film
Nebožtíci přejí lásce.
Léčivé účinky života na ostrově poznáte zejména na místních obyvatelích, kterých na ostrově
žije přibližně 60 tisíc. „Nevím, co je rýma a kašel,“
říká s úsměvem Sebastiano a dodává, že skvělé
klimatické podmínky ostrova s vysokou vlhkostí
jsou ideální pro naše průdušky a plíce. „Hodně
lidí sem letos přijelo, aby se dali dohromady po
onemocnění covidu a po všech lockdownech,“
doplňuje Sebastiano a je rád, že se turisté na
ostrov znovu můžou vrátit. Byl stejně jako ostatní
části Itálie dlouhé měsíce v podstatě zavřený,
to sice místní uchránilo před nákazou virem,
nicméně obecně to pro ostrov, který je závislý
na turistickém ruchu, byla pohroma.
Speciální terapie si můžete dopřát v lázeňských
zařízeních, kterých jsou na ostrově desítky.
Pokud ale sami chcete vyzkoušet účinky termálních pramenů, pak si jednoznačně vyčleňte stejně jako my jeden den na Poseidonovy
zahrady ve Foriu. Ve světoznámém termálním
parku najdete všechno, co Ischia nabízí. Na
skalních kaskádách nad jednou z nejkrásnějších pláží Citara je jednadvacet termálních
bazénů. Teplota vody se pohybuje od 15 do 40
stupňů Celsia. Obzvláště pozorně tady dodržujte doporučení, jak dlouho ve kterém bazénu pobýt. A jestli chcete zažít naprosto dokonalý pocit zahřívání těla, vydržte tři minuty
v bazénu Apollon s vodou o teplotě více než
40 stupňů a hned přejděte do jeho druhé části,
kde se ponořte na 15 sekund do ledové vody se
14 stupni. I když je náročné vyzkoušet za den
všechno, určitě využijte ještě přírodní saunu
ve skalní jeskyni a vykoupejte se i v průzračně
modré mořské vodě na pláži. Pak budete mít
pocit, že ráj nemůže vypadat jinak. A aby byl
váš prožitek dokonalý, nenechte si na terasách
v blízkosti Poseidonových zahrad ujít západ
slunce. Z těchto míst je kouzelný. Tato oblast je
totiž jednou ze tří na světě, odkud můžete vidět
zázračný „zelený paprsek“. Zazáří v momentě,
kdy se zapadající slunce dotkne hladiny moře.
Kdo prý tento úkaz spatří, bude mít štěstí po
celý život.
Další den na ostrově začíná překvapením.
Sebastiano mi téměř přikazuje, že v hotelu nemám snídat, a vyzvedává mě po sedmé ráno.
Vyrážíme na nejdelší pláž na ostrově – Spiaggia
dei Maronti. Na jejím konci nás prý čeká piknik,
jaký jsem ještě nezažila. Blížíme se ke konci
pláže na dohled Afroditiných lázní a míjíme cedulku s nápisem Fumarole. To je to místo, kde
přímo na pláži vyvěrá do moře nejteplejší termální
pramen a z písku místy uniká horká pára, kterou
přes den využívají v nedalekém zařízení k inhalacím. Tady se zastavujeme, na pláži s výhledem
na moře a na malebný poloostrov Sant´Angelo
s rybářskou vesnicí. Sebastiano rozbaluje věci
potřebné na piknik a s úsměvem se ptá, jestli snídám raději vajíčka na tvrdo, nebo na
měkko. Když podotýkám, že stejně pochybuji
o tom, že by připravil jakoukoliv variantu, zahrabává čerstvá syrová vejce do písku poblíž místa, kde vyvěrá horký pramen. „Chceš
uvařit i čaj?“ dodává s úsměvem, kdy už
konečně chápu, o co jde. Do alobalu dává
čerstvé pečivo, to necháváme v písku nad
horkou párou jen nahřát. Tak takovou snídani
si nechám líbit! Vy sem můžete zajít i večer,
jen myslete na to, že kuře v alobalu se v písku
nad termální vodou peče alespoň dvě hodiny.
Termální prameny na ostrově jsou rozdělené na
slané a sladké. Ty sladké se využívají na pitné kůry
- např. Buceto, Nitrodi a Olmnitello. Ty ostatní vám
pomůžou od zdravotních potíží a bolestí – především bolestí krční páteře a celého pohybového
aparátu. Zmírní revma, vyléčí neplodnost a srdeční
choroby a dokonce pomůže i při kožních onemocněních, např. akné nebo lupénce.
120 cestování
Po úžasné snídani se vracíme asi do poloviny pláže
a u šipky Olmitello, Cava Scura zabočujeme do
vnitrozemí. Po pár metrech se před námi otevírá
úzké údolí lemované kavárnami a restauracemi
umístěnými v něčem, co by se dalo nazvat botanickou zahradou. Na Ischii roste zřejmě všechno – pinie, olivovníky, myrta, oleandr, orchideje,
kaktusy, agáve, opuncie, aloe, kapradí i bambus.
Přicházíme k jednomu z nejléčivějších pramenů
Olmitello. Po krátkém osvěžení pak stoupáme do
mírného kopce. Před námi se otevírá úzký prostor
uprostřed skal. Přesně tady jsou antické římské
lázně Cava Scura, kam jezdili již zmiňovaní římští
císaři. V kabinách vytesaných do skály jsou vany
z lávového kamene. Každá má své jméno, jak jinak,
právě po římských císařích. I zde si můžete dopřát léčivou lázeň. Místo klasické masáže věnujte
svému tělu tu vodní: ze skal stékají malé pramínky termální vody a když se postavíte přímo pod
ně, užijete si báječnou masáž hlavy, šíje a zad.
Navíc si tady lze koupit speciální sůl do koupele
Cava Scura, to abyste v relaxaci mohli pokračovat
i doma. Císařové prostě uměli žít!
122
SPANÍ NA
MEDU
text_Veronika Prudilová | foto_archiv Spaní na medu
Začalo to koupí starého rezavého podvozku. Nejdříve si Lenka a Tomáš mysleli,
že na něm postaví spaní jenom včelám.
Jenže pak usoudili, že se včely mohou
s námi podělit o bydlení a také léčivou
sílu, ale především o svoje včelí principy.
To, jak fungují včely, by totiž mohlo být
příkladem, jak by mohla fungovat
celá společnost. A tak se zrodil
medový glamping.
život ve stylu 123
Díky svému dědečkovi včelaři má Tomáš ke
včelám vztah už od dětství. Jen co se se ženou
a dětmi po dlouhých letech života ve městě
přestěhovali do hor, pořídil si včelí úly a postupně začal snít o včelíně. Jeho vůni a energii si
pamatoval z dětství od svého dědy, se kterým
ve včelíně i spával. „Pamatuju si, jaké bylo ve včelíně teplo, jak to tam vonělo, hučelo. Měl jsem
tam pocit, jako bych byl v divadle v zákulisí a díval se na ty herce zezadu. Taková tajemná síla.“
Tomáš chtěl tu atmosféru znovu zažít a zprostředkovat ji ostatním lidem. Byl rozhodnutý, že
svůj sen musí zrealizovat. A protože nic nemůže zastavit myšlenku, pro kterou nastal ten
správný čas, začalo vznikat místo dokonalého
spojení člověka s přírodou.
Z dětství si o včelaření nepamatoval nic, všechno
se tak učil znova. „Učil jsem se to. Máte to jako
s dětmi, taky si musíte přijít sami, jak na to.“ Během covidové doby a domácí izolace získala celá
rodina dostatek času. Ráno se děti připojily k on-
-line výuce a manželé vyrazili ven budovat maringotku. Odpoledne přišly i děti pomáhat brousit
a natírat rezavý podvozek. Pak přišla zima a sníh.
Lenka s Tomášem využili dlouhé zimní večery
a kreslili, jak bude jejich zbrusu nová maringotka vypadat. Nezapomněli na komfort soukromé
toalety, sprchu i malou kuchyňku, do které paní
domu nyní hostům přispívá domácím medem
nebo buchtami. Na jaře pozvali mistry tesaře
a ti postavili na podvozek konstrukci. Všechno
ostatní bylo už v rukách Lenky a hlavně Tomáše, který nastudoval veškeré pracovní postupy. Z kůlny vytáhli uskladněné dřevo a začali
maringotku prkno po prknu přibližovat k obrazu svému. Kvůli sněhu, kterého v Říčkách bývá
i na jaře mnohdy až po kolena, trvalo všechno
dvakrát déle než obvykle. „Byla to hrozná práce, u pokládání parozábrany jsme se málem
rozvedli,“ říká žertem Lenka. Ale protože Tomáše v jeho myšlence nemohlo nic zastavit,
v dubnu bylo Spaní na medu hotové.
Jestli je Tomáš hlavou Spaní na medu, pak Lenka
je jeho srdcem. Má ohromný smysl pro design,
vytříbený vkus, a navíc je stejně pilná jako včely. A dnes je možná pro včely nadšená ještě víc
než Tomáš. Vždyť si už i v posteli před spaním
čte časopis „Včelař.“ A jak říká: „Překvapila jsem
nejen sebe samu.“ Tomáš s Lenkou věnovali
doslova celé srdce tomu, aby se mohli s ostatními podělit o to, co mají nejraději. Lásku
k horám, nekonečným výhledům a ke včelám.
Věnovali pozornost každičkému detailu, aby
mohli zprostředkovat neopakovatelný zážitek, a povedlo se. Když možnost užít si
nádherné výhledy do kraje a léčivou sílu
medu i blízkosti včel nabídli na internetu
a sociálních sítích, vyprodala se k jejich překvapení nejen sezóna, ale hrnuly se také rezervace na zimu, kdy jsou včely zazimované na
jiném stanovišti.
Medový projekt přinesl každému něco. Tomášovi
se splnil sen znovu zažívat krásné chvíle ve včelíně spojené se vzpomínkami na svého dědečka.
Lenka se o sobě dozvěděla, že má velké srdce,
otevřené všem dobrým lidem a myšlenkám.
Oba se shodují na tom, že Spaní na medu je pro
ně dnes už jako droga. Chtějí zas a znova zažívat
ten pocit euforie, když návštěvníky ve své maringotce vítají, ukazují, jak mohou ve „včelí televizi“
pozorovat skrze sklo přímo z postele včely v jejich
přirozeném prostředí, poznávat včelí královnu
a dýchat ozdravný vzduch z úlu. Ze spousty
hostů, kteří se v Říčkách v Orlických horách
u Lenky a Tomáše ubytovali, se stali přátelé,
kteří se za nimi na hory vrací i několikrát za rok
splynout s přírodou, zpomalit a zapomenout na
chvíli na okolní svět. Nasávají od Lenky a Tomáše ten nakažlivý obdiv k Orlickým horám, k přírodě, kterou tak milují. Stejně jako svoje včely.
Protože Tomáš s Lenkou jsou součástí svého
včelího společenství.
124 život ve stylu
Glamping je romatické kempování určené pro ty,
kteří chtějí být v bezprostředním kontaktu s přírodou, ale zároveň nechtějí přijít o pohodlí a vymoženosti dnešní doby. V Říčkách v Orlických horách
si díky Lence a Tomášovi můžete vyzkoušet zcela
unikátní glamping medový.
navštivte
medovou maringotku
Vyladěný e-shop
126
text a foto_Jana Červenková
Všechny cesty s dětmi nemusí vést do zookoutků, zábavních parků ani na hřiště. Některé výlety
totiž klidně můžou s nadsázkou vést jen k první
kaluži, některé mohou skončit hned za domem,
některé nás dovedou, když se poštěstí, třeba
až na vrchol nejvyšší hory. „Kam“ ztrácí s malými
dětmi tak trochu na svém významu. Zásadní je
totiž „Jak“. Jak to udělat, aby si výlet užili úplně
všichni. Ona ta otřepaná fráze, že i cesta je cílem,
totiž s narozením prvního potomka nabývá na
svém významu. Tam, kam chcete, totiž stejně
většinou nedojdete. Protože čím víc tam chcete,
tím víc kaluží jistojistě potkáte. A pokud tam přece
jen dojdete, možná padne nejedna krůpěj potu.
Aneb jak s oblibou říkám: „Cílem není cíl, cílem
není cesta, ale dostat ta háďata alespoň před
barák.“
S dětmi jsem strávila na cestách poměrně dost
času. A s každým dalším kilometrem jsem chápala
čím dál víc, že si to my rodiče děláme až příliš těžké. Přemýšlíme, jak to udělat, aby se dítě zabavilo,
vyhledáváme hřišťátka a nejrůznější „udělátka“,
ale dětem mnohdy stačí ke štěstí jen málo. Mají
totiž jeden velký dar - bezbřehou fantazii, která
jim umožňuje na obyčejné louce prožít indiánský
příběh, stát se luční vílou nebo rytířem na koni
a vidět i v blátem obaleném klacku ten nejlepší
nástroj na světě nebo v obyčejném kameni ten
nejdokonalejší drahokam, kterému se žádný jiný
na světě nevyrovná. Jen potřebují čas - to nejcennější, co máme a co jim můžeme dát. Opravdu
nepotřebují neustále za zády slyšet: „Tak už pojď,
ať tam stihneme dojít“. Je cíl nezajímá, je zajímá
tady a teď.
Pro hladký průběh výletu nebo dovolené s malými dětmi je proto zásadní stanovit si jediný cíl -
neřešit, nepřemýšlet, prostě jen být a žít přítomným okamžikem. Smířit se s tím, že ty desítky kilometrů, všechny ty vyhlídky, rozhledny
a atrakce nám nikam neutečou. Ale výhled na
dítě, jak se spokojeně šťourá v kaluži a kreslí prstem do písečné cesty, ten nám věčně nezůstane.
Pokud ale přece jen chcete společný výlet někam
alespoň nasměrovat, cestu pojmenovat a třeba
si i pojistit zábavu pro své malé spolucestovatele, tady je několik tipů na inspiraci, protože
v tom rozhodně nejste sami. Tak hezké vybírání
a hlavně spoustu nezapomenutelných společných zážitků.
S
PRŤATY
NA VÝLET
Kam s malými dětmi vyrazit na výlet, aby se
zabouchnutím domovních dveří z našich milovaných
ratolestí nestaly malé přenosné tranzistoráčky hrající
stále tu samou písničku „Mě bolí nožičky“ a „Už tam
budem“ v druhé sloce? Aby rodič nemusel rozhazovat
bankovky jako Večerníček, jen aby na nejrůznějších
turistických lákadlech zabavil své dítko? Odpověď
je vlastně velmi jednoduchá. Kamkoliv.
127
Existuje řada cestovatelských blogů
a portálů, na kterých si rodiče vyměňují
vzájemné zkušenosti s výlety do
přírody, kde se děti snadno zabaví...
www.sdetmivbaglu.cz
www.overenorodici.cz
Kdo vyrostl na tištěných mapách nebo průvodcích, jistě nepohrdne knihami. Pro
všechny tyto výlety je jedna věc společná. Tempo určují děti. Nečekejte tedy vaši
obvyklou dávku kilometrů, tu si dáte, až děti odrostou...
Toulky s dětmi v báglu – knihy z této série vás zavedou do Českého i Saského Švýcarska
nebo až do Alp a ukážou vám, že ani kočárek nemusí být překážkou v tom, dostat se na
vrcholky hor
Krkonoše s dětmi – kniha autorky blogu skocarkemnahory.cz
Šumava s dětmi – kniha autorky blogu o cestování s dětmi uztambudem.net
Skvělé tipy na to, jak se zabavit i na té nejfádnější cestě, najdete online i na papíře:
www.svobodnahra.cz – web rodičů čtyř
dětí plný rozvojových her a aktivit
Kdy už tam budem – v knize najdete hry
pro celou rodinu, které zkrátí i ty nejdelší
cesty autem
aplikace mapy.cz, Krokoměr apod. –
když už vám dojde síla a nápady, do cíle
vás vždycky spolehlivě dovede modrá
tečka sledování polohy
Se staršími dětmi můžete výlety pojmout jako expedici, kde se naučí řadu věcí,
které by jen horko těžko biflovaly ve školní lavici. Všechny tyto znalosti, které si
doslova osahají a poznají je více smysly, jim jistojistě v hlavě zůstanou déle než
ploché informace, které vyčetli z učebnice. Dobrým pomocníkem bývají i mobilní
aplikace, které vám pomůžou zábavnou formou poznávat přírodu či historii...
BirdNET – rozeznává druhy ptáků pomocí jejich zpěvu
PlantNET – aplikace pro určování rostlin
Atlas denních motýlů – mapuje všechny druhy motýlů
Skryté příběhy – venkovní hra, do které každý měsíc přibývají nové trasy,
na každé je několik zastavení s příběhem vyprávěným osobností,
jejíž osud se k němu váže, a související úkoly
129
text_redakce | foto_archiv společnosti H.R.G. a Kovap
OD KOLEČEK
K OBALU
Je to úplný ráj. Honza si nadšeně prohlíží hračky a všechny ty traktory a cisterny, s kterými si
hrával ve školce, ho vrací do dětství. Je překvapený, že se ještě vyrábí. Nadšení nebere konce,
když zjistí, že výroba díky novým majitelům firmy
KOVAP pokračuje, a to dokonce na původních
nestárnoucích soustruzích, bruskách a lisech.
Na vlastní oči se přesvědčuje, že u spousty výrobních kroků je zapotřebí ruční práce zlatých
českých ručiček. Ty kleštičkami ohýbají, nýtují
a upravují hrany hraček do bezpečných oblin.
Z výroby tady vyjíždí fortelné hračky odolávající
času i době plastové.
Historie české společnosti KOVAP Náchod s.r.o.
sahá až na počátek roku 1946. Tehdy ještě jako
firma bratří Sedláků vyráběla v Semilech. Jejich
první ikonickou hračkou byl parní válec. Traktor
na klíček navrhl Eduard Sedlák už pod hlavičkou
družstva SVED Liberec, kam byli bratři nuceni
vstoupit. Legendární traktor Zetor se prodává
od roku 1957 nepřetržitě až dodnes.
Noví majitelé firmu převzali v roce 2019 s touhou
zachovat známou značku a rozvíjet sedmdesát
let dlouhou tradici. A protože v životě neexistují náhody, Honza se v Náchodě objeví právě ve
chvíli, kdy firma vypisuje tendr na design obalů.
Tiskárna H.R.G., kde Jan Gloser vede obchod,
je svými chytrými a krásně provedenými obaly
vyhlášená. Všechno začalo zapadat jak šroubky
do matiček.
Po vítězném tendru to v litomyšlské tiskárně začalo vypadat jako v hračkářství. Honza si spolu
s konstruktérem začali hrát se všemi auty, zemědělskými stroji, cisternami a valníky a u toho
přemýšleli, jak zachovat krásu a nostalgii starého
plechového traktůrku nebo berušky na klíček
pro současnost. Rozhodli se úplně upustit od
původních potahovaných a klasických krabiček
typu „lékovka“. Samotnou konstrukci krabičky
a vložek určených k fixaci výrobku uzpůsobili tak,
aby byl obal oproštěn od jakéhokoliv plastového
prvku. Veškeré krabičky sladili do jednotného designu. Dochované původní grafické nákresy výrobků grafik přizpůsobil současným designovým
trendům tak, aby na první pohled nebudily dojem
retro hračky. Každá krabička má na sobě výsek
a okénko, aby vždy jeden z prvků byl viditelný
a bylo možné na něj sáhnout. Na traktoru si tak
můžete osahat kola a podívat se dovnitř krabičky,
což každý kluk i táta ocení.
Když je práce radost, vznikají věci, které mají skutečnou hodnotu. Spolupráce, na jejímž začátku
byla dětské nadšení, vyvrcholila oceněním Obal
roku pro H.R.G., především ale přinesla oživení tradiční hračky, která stejně jako radost z ní
může být předávána a sdílena mezi generacemi.
Honza vyrábí doma pro svého syna autíčka ze všeho,
co mu přijde pod ruku. On sám má duši malého kluka,
a navíc neobyčejný cit dávat zdánlivě starým
a nepotřebným věcem nový smysl. Naposledy to byl
starý hoblík a kopyto na boty. Jen kolečka chyběla. Když
se na radu kamarádů obrátil na výrobce mechanických
plechových hraček, netušil, že tím otevřel cestu
k mnohem větší spolupráci.
130 tipy redakce
LETNÍ SCÉNA
VODĚRÁDKY
MAŠTALE
Obnovený prostor bývalé černé skládky se stal
letos v létě útočištěm pro letní scénu Dejvického
divadla. V areálu starého statku ve Voděrádkách
u Říčan se manželům Vlčkovým podařilo vytvořit
multifunkční prostor Home of AV s venkovní divadelní scénou chráněnou před deštěm. Sál vybavený
nejmodernější audiovizuální technikou pod korunami staletých dubů je zážitkem pro všechny, které
baví digitální technologie, umění a příroda. Představení „Ucpanej systém“ nemohlo mít lepší kulisy.
Přírodní rezervace Maštale chrání
pískovcové skalní město Toulovcovy
a Městské maštale u Proseče na Chrudimsku. Místní nádherná příroda se
skalními útvary obklopenými borovými lesy, roklemi, loukami i rybníky vás
okouzlí. Nejen členitý terén, ale také
zdejší flóra a fauna stojí za pozornost.
V oblasti je na výběr několik okruhů
pro pěší i cyklovýlety, takže na své si
přijde každý. Krásný je například okruh
z Vranic.
multifunkční prostor
tip na výlet
Veronika Prudilová_ redakce
Kristýna Pokorná_ produkce
NEDOTKNUTELNÍ
Každý z nás určitě někdy viděl film, který
se mu vryl hluboko do paměti. Jedním
z takových je pro mě snímek Nedotknutelní. Film natočený dle skutečné události s opravdu silným dějem. Kombinace
dvou naprosto odlišných osudů hlavních
hrdinů dává vzniknout příběhu, ve kterém se nalezne snad vše... Připravte se
zažít radost, smutek i hluboké zamyšlení.
Atmosféru celého filmu dotváří geniální
hudební doprovod od známého pianisty
Ludovica Einaudiho.
komedie, drama_Francie_2011
Jaroslav Plocek_ grafik
foto_Benedikt Markel, Kristýna Pokorná, ČSFD, Mapographics, CinemArt, Anežka Horová
VYZKOUŠELI
JSME
131
I FUCKING
LOVE MAPS
DREAMERS
COLLECTION
HON
Informace jsou snáze vstřebatelné, pokud jsou zvizualizované, to je známý fakt. Když jde o zajímavosti či
netradiční pohled na známé věci, je to vyloženě zábava
a ještě se u toho člověk něco přiučí. Facebooková stránka norského výrobce map dává jinou perspektivu světu. V mapách zobrazují nejrůznější fakta od klasických
ekonomických a geopolitických po historická, ale také
zábavné záležitosti běžného života. Od příjmů ekonomik z nejrůznějších komodit až například po výrazy
v místních jazycích pro tu samou věc, třeba Popelka
nebo obligátní pivo či něco peprnějšího.
Když se spojí móda a ilustrace, vzniknou snové kousky. Jako v aktuální kolekci oděvní návrhářky Hany Frišonsové. Šaty a košile z českého bavlněného popelínu rafinovaně kombinují
pastelové odstíny a digitální airbrushové potisky od ilustrátorky Evy Macekové. Designérky
intuitivně reagují na spontánní procesy podvědomí a snaží se v nich nacházet podstatu snů
i přízraků. Na abstraktní příběhy v Eviných ilustracích pak Hana odpovídá asymetrií střihu
a propracovanými detaily, mezi které patří i zakázkově vyrobené knoflíky. Celou kolekci završují
stylové klobouky od Veroniky Metz.
Silný příběh o tom, jak jedna malá lež dokáže člověku obrátit život naruby.
V tomto snímku lehce najdete paralelu ke každodennímu životu, kde zdánlivě
zábavné nadnesené historky předávané u kafíčka mohou mít fatální následky,
z kterých už není cesty zpět. Nenechte si ujít tento jedinečný film, který vás
donutí k zamyšlení.
facebooková stránka
móda_Hana Frišonsová
filmové drama_Dánsko, Švédsko_2012
Kateřina Kadlecová_šéfredaktorka
Vojtěch Podlesný_ redakce
Zuzana Kopecká_redakce
tipy redakce
132
NÁVRAT
DO DĚTSTVÍ
Podle kuchařky, kterou původně Eliška
Maixnerová sepsala pro své vnučky, již
přes dvacet let vaří tisíce domácností
nejen v Česku. Letos se Kuchařka pro
vnučky dočkala nového výpravného vydání plného lákavých fotografií
a vzpomínek. Za novým vydáním stojí nejstarší z vnuček Kateřina, které
s úpravou rodinného odkazu pomohla
maminka, Eliščina dcera Hana. Rodina
a všichni, kdo se na nové podobě kuchařky podíleli, se na konci září setkali
s novináři na slavnostním křtu v pražském Automatu Churchill. Kuchařku
pokřtil její kmotr, šéfkuchař Filip Sajler,
jehož tým připravil pro hosty pestrou
ochutnávku z rodinných receptů, které Eliška Maixnerová zaznamenala pro
další generace. Nejen pro ně zůstane
ona sama nezapomenutelnou.
text _redakce | foto_Jan Pelikán
132 ve společnosti
133
134
135
GOLFOVÉ
ROZVOLNĚNÍ
USSPA club
Rozhodnutí vrátit se k červnovému termínu konání turnaje
v sobě neslo naději, která se naplnila. Hosté se sjeli do Dobrouče
v období radosti z návratu možnosti setkávat se osobně, naživo.
Jednou bude těžko uvěřit, že jsme
se museli prokazovat dokladem
o negativním testu, prodělané
chorobě či očkování. Za daných
okolností jsme ovšem byli všichni
ochotni i toto podstoupit, jen
abychom se setkali. A byly
to krásné dva dny.
Značně dobrodružné počasí naprosto korespondovalo s nevyzpytatelností doby. Bouřka
s průtrží vytvořila dramatickou kulisu příjezdu
hostů, aby záhy přešla v prosluněný podvečer
následovaný nádherně barevným západem slunce. Čtvrtečnímu večírku to neubralo na atmosféře, právě naopak. O milé překvapení se zasloužily
sestry z Oblastní charity, když přivezly ukázat
automobil, který mohly pořídit díky výtěžku
z dražby pořádané na loňském turnaji. Auto jim
umožnilo rozšířit služby domácí péče a hospicu
do odlehlých horských lokalit na Králicku. Osobní poděkování pečovatelek přítomné dražitele
zahřálo u srdce.
Dobroučské hřiště, které vybudoval zakladatel
USSPA Petr Kolář a které se otevíralo teprve loni,
bylo ve skvělé kondici. Déšť se ale nevyhnul ani
pátečnímu turnaji. Byl to snad historicky teprve
druhý Sranda Cup, kde se hráči museli poprat
s deštěm. Naštěstí nás obešly bouřky hřmící
kolem. Po dešti vysvitlo slunce a brzy všechny
řádně prohřálo, aby nakonec hráče na posledních
jamkách popohnal další vydatný déšť. Skvělý
oběd byl odměnou všem golfistům i doprovodu,
dokonce vyšperkovaný wimbledonskými jahodami.
Přestože dobroučské hřiště není jednoduché,
řada hráčů zlepšovala handicap. Zaznamenali
jsme úctyhodné výkony i ve vložených soutěžích, zejména pak v kategorii Longest drive žen.
Ti nejlepší byli odměněni originálními trofejemi
od Petry Rychetské a kupou cen od USSPA a donátorů. Tradičně skvělá společnost a upřímně
přátelská atmosféra byla sama o sobě pozvánkou
na příští ročník.
136
DĚKUJEME
DONÁTORŮM KATEGORIE 1. místo 2. místo 3. místo
Smíšená HCP Pro-19 Petr Leicman Jan Kout Arnošt Vaněk
Počet Stbl. bodů 37 36 35
Smíšená HCP 19,1-27 Lukáš Moravec Radim Králík Tomáš Jiránek
Počet Stbl. bodů 49 40 38
Smíšená HCP 27,1-54 Helena Horská Dagmar Šteflová Alena Škardová
Počet Stbl. bodů 51 44 43
Longest drive Kateřina Černá | Petr Martínek
Nearest to pin Jiří Vogel
Best Brutto Tomáš Jízdný
POZVÁNKA
Své místo na startovce si můžete rezervovat již nyní. Stačí napsat na adresu: [email protected].
Těšíme se na viděnou!
Srdečně vás zveme na příští ročník golfového USSPA Sranda Cupu.
Uskuteční se v našem domovském resortu Golf Dobrouč
v termínu 9. – 10. června 2022.
USSPA club 137
CYKLISTIKA
NA TŘI ZPŮSOBY
text _Veronika Prudilová | foto_archiv pořadatelů
Juniorská tour
Každoročně se mladé cyklistické naděje utkávají
v Mezinárodním závodu Regionem Orlicka. Díky
zaujetí a elánu party cyklistických nadšenců
z Lanškrouna se letos konal už jeho 35. ročník.
V závodě, který si za dobu svého fungování vydobyl mezinárodní kredibilitu, získal ve své době
titul i mladý Peter Sagan. Mezi kvalitní zahraniční
konkurencí kralovali letos čeští reprezentanti.
Vítězem čtyřetapového závodu se stal Matyáš
Kopecký z týmu Acrog – Tormans BC.
Na kolech bezpečně
Nejen touha po dobrodružství a splnění snu stálo
za nevšedním cyklovýletem šesti přátel, kteří se
vydali z Dolní Dobrouče na kolech Rakouskem,
Německem a přes Brenner do italského městečka Marco – Rovereto, partnerského města
Dobrouče. Historie partnerství se začala psát
za 1. světové války, kdy obyvatelé Marca ve svém
vyhnanství našli útočiště právě v Dobrouči. Po
cestě návratu odsunutých Marčanů tak vedla
symbolicky i trasa dobroučských cyklistů. Posláním bylo upozornit na rizika v dopravě spojená
s bezpečností jízdy na kole. Akci Šlápni do pedálů
podpořil rovněž BESIP.
Sportuj a pomáhej!
To je motto ultracyklisty Míry Hájka z Litomyšle,
který od roku 2016 každoročně pořádal ve své
domovské firmě H.R.G. benefiční běh Memoriál
Zdeňka Javůrka. Finanční částka získaná v účasti
závodu byla tradičně určena dětskému onkologickému centru FN Hradec Králové. To, že situace
kolem pandemie covidu znemožnila uskutečnit
další ročník běhu, bylo Mírovi líto. Rozhodl se
tedy, že pomůže jinak. A to účastí v individuálním
závodě RACAS, nejdelším ultramaratónském silničním cyklistickém závodě. Celou trasu dlouhou
přes 3 500 km zdolal Míra Hájek za deset a půl
dne a ještě vybral přes 300 tisíc korun, které
opět putovaly do královéhradecké nemocnice.
Krásná myšlenka, krásný skutek!
Říká se, že jsme národ cyklistů. Jízda na kole je oblíbenou a podporovanou volnočasovou aktivitou, o čemž
svědčí tisíce kilometrů cyklostezek. Je to také sport, do jehož historie se úspěšně zapsala celá plejáda
českých reprezentantů. Cyklistika může ale také pomáhat. USSPA letos podpořila tři zcela odlišné cyklistické
projekty i proto, že sama ji má ve své DNA, o čemž se moc neví. Zakladatel firmy Petr Kolář byl juniorským
reprezentantem v silniční cyklistice a i poté, co se vrhl na další sporty, zůstalo kolo jeho srdcovou záležitostí.
138
S námi můžete
vždy počítat
USSPA® PREMIUM SERVICES
servisní linka USSPA — 603 225 991, [email protected] | e-shop — portal.usspa.cz
139
S PRODUKTY
USSPA ZÍSKÁVÁTE
NADSTANDARDNÍ
PÉČI
zajistíme instalaci
a zprovoznění vaší nové spa
Jistota
INSTA— LACE Přehledné tištěné
návody + videonávody
Zprovoznění
spa
Instruktáž
a zaškolení
Zajištění odborné
instalace
servis USSPA
Přehledně zpracované
stavební připravenosti
pro jednotlivé modely
Vizuální konfigurace
materiálového řešení pomáháme vám,
když se rozhodujete
Pomoc
PŘED KOUPÍ
Čtyři showroomy
s možností spa
vyzkoušet
Bezplatné předinstalační
technické konzultace
když potřebujete
servis, jednáme rychle
Podpora
ZÁRUČNÍ
SERVIS V akutních případech je
vám k dispozici servisní linka
i o víkendech a svátcích
Přijedeme v krátkém časovém
horizontu, abyste si mohli svoji
spa co nejdříve znovu užívat
Každé servisní auto
je vybavené pro okamžité
vyřešení zásahu
Disponujeme vlastním
skladem originálních
náhradních dílů
když chcete ještě
něco navíc
Pohodlí
TRVALÁ
PÉČE Pozáruční servis
a konzultace po celou dobu
životnosti vaší spa
Možnost prodloužení
záruky až o 3 roky
E-shop s doplňky
a přípravky pro údržbu
Preventivní
prohlídky
140
Kartuš filtru byste měli čistit jedenkrát za týden silným
proudem vody po jednotlivých skladech. Jednou za měsíc
doporučujeme použít tabletu na čištění kartuše filtru,
která z kartuše odstraňuje veškeré organické nečistoty, tuky,
mýdlové pěny, oleje apod.
Spa je konstruována pro efektivní celoroční provoz a právě zimní koupání má největší přínos pro lidský organismus a zároveň přináší výjimečné zážitky.
Pokud se přesto z nějakého důvodu rozhodnete spa v zimě nepoužívat, rozhodně ji nevypouštějte! Snižte teplotu vody na nejnižší možnou a zkraťte dobu
filtrace na 2x 1 hodinu denně. U modelů řady privat a swim (od roku 2015) stačí v aplikaci použít Úsporný režim. Následně nadávkujte do vody chlor. Jde
o ekonomicky výhodný postup, který zároveň chrání spa, její komponenty, spoje a těsnění před poškozením a degradací.
Vypuštění není zazimování! Spa je konstruována k tomu, aby byla trvale napuštěná vodou. Čím je vaše spa starší, tím je v případě vypuštění a odstavení
bez vody náchylnější k poškození. Navíc se vystavujete riziku zbytečných servisních nákladů při opětovném zprovoznění. V krajním případě může dojít
i k nevratnému poškození spa.
Při běžném používání spa doporučujeme provádět výměnu vody každých
3-6 měsíců (podle velikosti modelu), u swim spa pak 1x za rok. Před vypuštěním
vody použijte přípravek Flash Sanitizer k tzv. zašokování vody, čímž odstraníte nečistoty z celého systému spa včetně biofilmu usazeného v hadicích.
Pro napouštění doporučujeme používat upravenou vodu z vodovodního řadu.
Nevhodná je voda ze studny či jiných vlastních zdrojů. Pro co nejlepší kvalitu
napouštěné vody použijte filtr pro napouštění, který zachytí veškeré pevné
částice obsažené ve vodě a usnadní pak následné chemické nastavení vody.
PORADNA
Péče o spa není žádná věda,
když víte, jak na to...
ČIŠTĚNÍ FILTRU
JE ZÁKLAD
JAK NA ZAZIMOVÁNÍ SPA
KDY VYMĚNIT
VODU VE SPA?
Pro zodpovězení dalších otázek
týkajících se výměny vody ve spa
zhlédněte naše video.
Pro názornou ukázku
se podívejte na video
s návodem pro
čištění filtru.
Správná údržba vody ve spa významně přispívá k umocnění pohody
v lázni a také k prodloužení životnosti vaší spa. Pro dlouhodobé udržení
čistoty a zdravotní nezávadnosti vody je potřeba vodu ve spa pravidelně
kontrolovat, udržovat hodnoty v rovnováze a také dezinfikovat. Proto
doporučujeme v pravidelných intervalech kontrolovat pH vody, její
alkalinitu a úroveň chloru pomocí testovacích papírků.
ÚDRŽBA VODY
NENÍ SLOŽITÁ
Na portálu najdete rovněž
kompletní videonávod, který vám
usnadní pravidelnou péči o vodu.
Pro udržení původní barvy obložení z Thermowoodu doporučujeme kabinet ošetřit alespoň 2x ročně přípravkem HABiol UV, který slouží k ošetření
a impregnaci dřeva a ochraňuje kabinet před UV
zářením a povětrnostními vlivy.
Termokryt je důležitou součástí izolačního systému spa. Ať už máte termokryt
z koženky, látky Linea nebo plechu Steelo, pro zachování původního vzhledu
a prodloužení jeho životnosti doporučujeme o jeho povrch pravidelně, alespoň
2x za rok pečovat. Termokryt chrání spa či swim spa před mechanickými nečistotami,
únikem tepla, vlhkosti a zásadně přispívá ke snížení energetických nároků na provoz. Aby byly všechny tyto jeho funkce zachovány, je vhodná v případě klasického
termokrytu jeho výměna přibližně jednou za 5 let.
PÉČE O DŘEVĚNÝ
KABINET
TERMOKRYT
A PÉČE O NĚJ
PORTAL.USSPA.CZ
PŘIHLÁŠENÍ
Všechny přípravky potřebné k péči o vaši spa si můžete objednat na našem e-shopu nebo vybrat přímo na kterémkoliv ze showroomů
USSPA. Budete tak mít jistotu, že o svou spa či swim spa budete pečovat jen s pomocí ověřených přípravků, které nezpůsobí nežádoucí
poškození spa a jejího příslušenství a přispějí k její dlouhé životnosti.
pro první přihlášení naleznete heslo
v servisní knížce, následně si ho můžete změnit váš e-mail, který jste uvedli ve smlouvě
návody k vaší spa e-shop videonávody
Jméno Heslo
Abychom vám základní péči
o kabinet vaší spa co nejvíce ulehčili,
připravili jsme pro vás videonávod
s názornými ukázkami.
Na detailní návody péče
o termokryty se můžete podívat
v našich videonávodech.
142 tipy na dárky spa
Župan
cena: 2 037 Kč
portal.usspa.cz
Stolek
cena: 7 855 Kč
Věšák
cena: 3 862 Kč
Lehátko
cena: 18 075 Kč
Schod pro spa
cena: od 7 069 Kč
144
Servisní linka USSPA slouží výhradně pro příjem servisních hlášení a konzultačních požadavků. Volejte servisní linku
také v případě, že se rozhodnete využít některou ze služeb USSPA® Premium Services. Tým servisního oddělení se
vám bude ochotně věnovat.
Služby pro akutní případy o víkendech, svátcích a dovolených
Servisní linka 603 225 991 je zákazníkům USSPA v akutních případech k dispozici také o víkendech, v době svátků a dovolených (služby se drží od 8 do 18 hodin, mimo tuto dobu je aktivní záznamník). Běžný servis a instalace se v těchto dnech
neprovádí. Objednávky doplňků a chemie učiněné v tomto období jsou standardně vyřizovány v následující pracovní den.
Voláte-li ve zmíněných dnech, vyčkejte na lince, telefon se po 15 sekundách přesměruje na technika, který má službu.
Můžete také poslat sms, technik vás bude následně kontaktovat.
Celofiremní dovolená USSPA
vánoční dovolená: 23. 12. 2021 – 31. 12. 2021
pondělí — pátek
od 8 do 18 hod.
Mimo tuto dobu můžete zanechat vzkaz na záznamníku,
budeme se vám věnovat hned následující pracovní den.
[email protected]
uložte si kontakt
603 225 991
SERVISNÍ LINKA
BUBLINKY VEZMI MĚ DO SVĚTA